Jak jsme z trabanta udělali plachetnici

Kupříkladu mi upadlo zpětné zrcátko na traboškovi. Ono tedy tak úplně samo neupadlo, jsem mu trochu pomohla, ale kdo mohl tušit, že už je tak zpuchřelé, že nesnese ani malou změnu polohy, no? Být v práci, tak jeho výměna není problémem, jenže na nemocenské? Nakonec jsem vymyslela plán, téměř do všech podrobností... a po troše snahy, při níž jsem byla málem stižena mrtvicou, se nakonec i zdařil. Do města k opravářovi zajel Tadeáš, kterýžto si jako protislužbu za to vyžádal půjčení grafické karty z mého kompu do jeho, by si mohl hrát své dětinské hry, než mu pošlou reklamovanou kartu z prodejny. Plán A vyšel, ovšem plán B (montáž) doznal změn ve chvíli, kdy jsem viděla, že svého šíleného potomka neodervu od kompu za světla. S pocity papiňáku, jemuž se zasekla pojistka, jsem běhala ze svého pokoje do Tadova a neustále hučela - užsestmívásepodívejjaksestmívájaktosakrabudeš potměmontovattomiřekni,no? Když to vypadalo,že exploduju, tak synáček nakonec ven vyšel a jal se montovat. Měla jsem pravdu. Byla skoro tma. Trvalo mu to hodinu, neb pravil, že to konstruoval neuvěřitelný mamlas, ale protože jsem si nebrala servítky před tou montáží,byl rozhodnut, že mi dokáže, že není tak gramlavý, jak jsem předesílala a nakonec to tam dal.

Zrcátko je takové zvláštní, nadstandardní velikosti, neznat svého opraváře, mohla bych ho podezírat, že ho urval z kombajnu... Ale stačí se pohybovat nižší rychlostí a odpor vzduchu nakonec překonám ....Natočit ho horizontálně, věřím, že bych se trošku i vznesla..  Ale co. Mám auto předpisově opatřené zrcátkem? Mám.