Anna Karenina - přepis

Anna Kareninová

Ples zrovna začínal, když půvabná Kitty vstoupila do na dlouhé točité schodiště stoupající až do krásného velkého sálu. Skupinky lidí se shromažďovali kolem zrcadla, kde dodělávali poslední úpravy na kráse. Avšak Kitty byla uplně perfektně upravená, což nezůstalo nepovšimnuto. Starší pán ve fraku lehkém jako vánek kolem Kitty prošel a předvedl důstojný obdiv krásy v podobě lehkého „huuhů“, což jí ještě zvedlo sebevědomí. Jak tak s matkou stoupali do výšin k plesovému sálu pomalu začínaly slyšet první lehké, ale výrazné tóny líbezného vybrkávání na housle a bylo jasné, že orchestr se již blíží k vrcholu večera. Všude bylo plno lidí a Kitty byla jen překvapená, jaká směsice lidí se na bálu sešla, a skoro všichni jí byli okouzleni.

Avšak celý večer nevypadal takhle idylicky........

Kitty měla totiž špatný den. Šaty ji neskutečně tlačily, krájkové náběhy byly odporně zpuchřelé a dokonce průhledné. Růžové střevíce už nebyly růžové, jelikož s nimi po cestě na ples spadla do jámy a tam se jí také zlomil podpatek. A ještě k tomu jí padaly rukavice, jelikož byly po babičce, která byla jednoduše masivní. Na holých ramenou a zádech cítila krajně nepříjemný pocit, který byl asi důvodem toho pádu do jámy. Měla pocit jako by jí po zádech lezlo hejno mravenců, kteří tam pořádají různé orgie. Hned po vztoupení do sálu se ji rozzářily oči, avšak ani to nepřebylo očividné kruhy z nevyspání a široké zorničky z různých výparů, které byly vydávány pánem na chodbě. Poté se vydala směrek ke skupince dam, které byly ověšeny všeljakým harampádím. Všechny se tvářily nabubřele, i když bylo jasné, že všechny vědí, jak na tom jsou a co s nimi bude. Kitty nechtěla dopadnout jako tyto zoufalkyně, které potupně čekaly na nějakého kavalíra k tanci. Ovšem ona na tom byla lépe, byla totiž vyzvána největším kavalírem v clém sále. Byl to místní guru, statný muž, který s ní měl určitě delší plány: Jegoruška Korsunskij. Ten před nedávnem opustil hraběnku Baninovou, která se zrovna vypotácela velice rozcuchaná ze záchodků. Vlažným klusem k ní doběhla bez rozpaků ji čapl za utlý pás, na kterém už však byly vidět stopy po tuku. Kitty se lehce pousmála, ale vypadl jí zub, což nevypadalo svůdně, a také se Jegoruška lehce zaleknul. Začal další tanec a oba se vydali klouzavým pohybem po sálu. Avšak Jegoruška byl takový ten tvrdší typ, tak se oba velmi podupali, ale navzájem se přesvědčovali, že jim to moc jde. Při jedné otočce dostala Kitty loktem do zubů, což znamenalo další dva na zemi, jenomže byla tak omráčená, že si to ani nepamatovala a tančila dál. Dále při pokusu o piruetu ji Korsunskij vyložil u Kareniny, ale vyložil takovým způsobem, že se jen težce zvedala z podlahy. Anna nebyla bohužel v lila, jak si přála, nýbrž vypadala jako štetka, což ji ovšem moc nepřekvapilo, jelikož o ní také tak smýšlela. Ale je také pravda že do ní byla zamilovaná, což ji při tomto pohledu rozhodně nenechávalo chladnou.....spíše naopak. Měla dlouhé černé šaty s ohromným výstřihem a její rozparek rozhodně nekončil pod koleny, ale její bílé podvazky na ní vyloženě zářily. Anna nebyla plachá žena. Když k ní Kitty přišla, rozpravovala zrovna s hostitelem. „Já to sice nechápu, ale minimálně šutr po něm hodim“ odpovídala na cosi a když se u nich objevil Korsunskij ihned tak zašeptala: „tak tady ho máme, blbečka“. „Tak tady jste, můj milý Jegoruško“ řekla Anna a mrkla na Kitty. Anna nenápadně odtáhla Kitty od tanečníka, kterého to ovšem moc netrápilo, jelikož uviděl Annu a ihned zpustil: „Tak co Anno, dáme si kolečko valčíku a pak třeba lehkou procházku.“ Anna se velice dlouho vymlouvala, avšak když přišel ten chlípník Vronskij, tak se bez povšimnutí vydala do kola smrti. Vronskij smutně putoval pohledem po sále, až skončil u Kitty, která byla na pokrajy sil a lehce kolabovala. Navíc pořád nemohla dobře mluvit po tom úderu od Jegorušky. Když oba začali tančit, tak hudba ustala a bylo slyšet pouze zoufalé volání Korsunského: „Hej, řikám hej. No, vy tam nahoře. Dejte tam Valčík.“ Po prvních tónech se vydal k první nahodilé slečně. Vronskij s Kitty chvíli tancoval. Ona se ho pořád zkoušela nějak sbalit, avšak bez tří zubů to nebylo zcela možné a on její přízeň neopětoval. Už celou řádku let. Poté se vydala Kitty k matce, ovšem zakopla a Korsunskij ji omylem kopl do obličeje. On v pokusu o dobytí další slečny ani nepostřehl Kitty svíjející se v bolesti a tancoval v klidu dál. Chvíli poté co se vrátila se znuděný a už pomalu silně opilý Vrockij vrátil a přišel ke Kitty k první čtverylce.

Při tanci se bavili o společných známých a zálibách. Vronskij začínal většinu příběhu slovy: „To jsem se zase jednou ztřískal, nebo to jsem jednou vyžahl litr vodky a pak... a podobně. Kitty se díky své výchově, kterou prošla, chovala tak, jak se po ní chtělo. Vstřícně odpovídala, partnera doplňovala a příjemně se usmívala, ale to bylo v její situaci velice složité, jelikož na ní Korsunskij zanechal silné stopy. Bavili se o společnách přátelích. Jako že ten spí s touhle a tamta zase s támhletou a podobně.

Před mazurkou ji přepad záchvat zoufalství a beznaděje. Bylo to tím že byla velice výrazná a hodně lidí se jí bálo oslovit. Mnoho nápadníků už odmítnula a navíc na ní při procházce spadnul ptačí trus a ona si toho nevšimla do té doby, než jí opilý Vronskij řekl: „Hele..kotě. Cha Máš asi hovno na hlavě.“ To byla jedna z mála pravd, kterou kdy Vronskij řekl. Celý ples se ji ztrácel před očima v ohromné mlze, ale to bylo zapříčiněno spíše tím, že Jegoruška při tanci vrazil do kamen a porouchal komín, který teď místo toho aby odváděl kouř ven, tak ho pečlivě naskladňoval v místnosti. A musí se přiznat, že Kitty už byla z výparů lehce „přešlá“.

Lehce se dopotácela do kouta sálu, kde spadla na zem a musela se postupně vyšplhat na křeslo, což rozhodně nebylo snadné. Chlapci u vedlejšího stolu to připadalo očividně vtipné, jelikož seděl přímo u kamen. Ke Kitty přistoupila hraběnka Nordstonová a začala. Kitty, proč si tak smutná, vždyť je tady tak krásně, a co je s tebou, ty netančíš mazurku? „Kitty se uplně zhroutila a řekla, že včera odmítla muže, kterého miluje jen proto, protože dúvěřovala jinému. Hraběnka vše pochopila a chtěla Kitty pomoc. Tak požádala Korsunského, aby ji vyzval k tanci. Korsunskij neváhal a vydal se s Kitty doprostřed sálu. Kitty už při tanci ani necítila bolest, jelikož kouř z kamen už zaplňoval skoro celý sál, ale ples nebyl ještě ani v polovině. Kitty byla naprosto zdrcená. Viděla jak je Anna unešená Vronským a jak je on unesen ní. Tvářila se dokonce tak divně, že ji při střetu na parketu málem ani nepoznal, jenomže to bylo možná tím, že měla podstatně kratší šaty, jelikož jich kus při tanci s Korunským upadl vinou tanečníka a jeho těžkého stylu. V polovině mazurky, při složité figuře, nejnovější to invenci Korsunského, Anna vstoupila do středu a rychle vtáhla Kitty, dlaší dámu a dva kavalíry, kteří vypadali tak na třináct let.

„Ano, zabiju jí, je v ní něco ďábelskýho, musím to udělat. Kam si jenom schovala ten kámen, který měla na Korsunského“, přemýšlela Kitty. „Nesmí se ho zmocnit, on je chudák, nemůže za to, že je posedlá a chce ho zničit a mě s ním.“

Dále Kitty viděla jak ji Korsunskij odvádí Annu pryč z sálu, ruku v ruce, avšak Anna se zasekla. „Ne, nikam s vámi nepůjdu“, řekla Anna rozhořčeně a sundala ho ránou šutrem. „Tak tady je, řekla Kitty“. „Nic takového s vámi dělat nechci, a stejně dnes odjíždím“ vychrlila na polomrtvého Korsunského a rychle zmizela. Ani s Vronským se nerozloučila, jelikož ještě ten večer odjela pryč.