PARALELNÍ SVĚT-61

Automobil s černými kříži a čtyřmi Němci se rychle přibližoval ke stojícímu nákladnímu vozidlu. U jeho zadní části stál major Pokorný s nadporučíkem Vincentem a u nohou měli bednu, kterou nestačili dát na korbu.

„Rychle se je pokusíme uspat! Máte ještě nějaké uspávací střely?“ zeptal se Pokorný, přičemž vytáhl z kapsy pistoli.

„Mám ještě jeden zásobník. Pak už jen vostrý,“ vyhrkl Vincent. Mezitím automobil se sklopenou střechou zastavil před náklaďákem.

„Střílejte hned na ně! Já na ně začnu střílet z vopačný strany!“ vyhrkl major. A poté se přikrčeně rozeběhl podél boku nákladního automobilu. Současně nadporučík zpoza zadní části korby vypálil první uspávací střelu. Výstřel nebyl slyšet, protože pistoli měl nastavenou na tichou střelbu. A jím vypálená střela zasáhla důstojníka, který vystoupil ze zadní části vozidla. Ten se chytl za hruď, zavrávoral a klesl na okraj silnice. Voják sedící za volantem se rychle skrčil a uspávací střela, co prolétla předním sklem, jej minula. Přitom zároveň vytáhl svou zbraň, otevřel dveře, vyklonil se a napřáhl ruku.

  Major doběhl přikrčeně k boku předku nákladního vozidla a spatřil, jak Němec v důstojnické uniformě padá po zásahu uspávací střely. Přitom uviděl vojáka za volantem a pohotově na něho obouručně zalícil pistoli. O vteřinu později stiskl spoušť a Němec sebou ve vykloněné poloze škubnul, aniž by stačil vystřelit. Záhy se sesul horní části těla na povrch silnice, zatímco mu nohy zůstaly na sedadle. Voják sedící vedle něho mezitím vyskočil z vozu s puškou v ruce a na něho hned také Pokorný vystřelil. Němec upustil pušku a zhroutil se bezvládně na silnici. To se stalo v tu chvíli, kdy důstojník přikrčeně vyskočil ze zadní části automobilu a dvakrát vypálil z pistole. Jedna kulka prolétla těsně kolem majora a druhá zasáhla přední sklo. Pokorný se bleskově vrhl na silnici a vzápětí se v podřepu trochu vyklonil zpoza předku náklaďáku. Hned zahlédl, jak se německý důstojník vrhá za zadní část auta a vystřelil na něho. Ale uspávací střela se zaryla do hrany zadní části vozidla.

„Zatraceně!“ procedil mezi zuby major, protože si uvědomil, že výstřely přilákají německé vojáky, kteří jsou nedaleko.

 „Nadporučíku, dávejte bacha na silnici za náma! Brzo se vobjeví Němci. Já ho vyřídím!“ vyhrkl Pokorný a poté se přikrčeně rozeběhl k vojenskému automobilu. Přitom přes napřaženou ruku, v níž svíral pistoli, upřeně hleděl do prostoru za vozidlem. A vzápětí postřehl, jak se zpoza zadní části automobilu mírně vyklonil důstojník. Hned na něho vystřelil a vrhl se do strany. Přitom třeskly dva výstřely a major pocítil bolestné štípnutí v levé paži. Vzápětí se na silnici převalil a nadvakrát stiskl spoušť. A poté přes horní část pistole uviděl, jak se Němec bezvládně sesouvá na silnici.

„Ty jsi mi dal zabrat,“ řekl Pokorný a rozeběhl se ke kabině nákladního vozu.

„Už jsem ho uspal! Musíme rychle tu bednu dát na korbu!“ vyhrkl. Přitom otevřel dveře a vytáhl pušku s opaskem, na němž byla brašnička s náboji. A pak doběhl k zadní části korby, u které stál Vincent.

„Teče vám krev, pane majore!“ řekl mu nadporučík.

„Jedna mě škrábla,“ zkonstatoval a společným úsilím vsunuli bednu na korbu.

„Bacha, Němci!“ vyhrkl vzápětí Pokorný, když zahlédl po silnici běžet německé vojáky.

KONEC ŠEDESÁTÉ PRVNÍ ČÁSTI