Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMé ženě
Autor
aniky
Věnuji své ženě, kterou miluji
Prokleté dny,
kdy necítím tvůj tep na svém těle.
Jsem plný beznaděje,
nemohu-li vnímat pach tvé kůže .
Voníš tak skvěle, plná chtíče a jistoty.
Voníš tak skvěle, já propadám se do beznaděje a nicoty.
V noci tě objímám a duše má řve.
Řvu tak na hlas jak jen to jde, abych tě nevzbudil.
Mé já přikováno masivními řetězy se vztekle vzpouzí.
Rvu svoji kůži a krví pach prosytí vzduch.
Rvu své maso, své kusy těla, a stále řvu, jako smyslu zbavený.
Chci se vyrvat ze spáru ďábla.
Servat ty řetězy a obejmout tě sám oděn v čistou duši.
Chci!
Spíš tak sladce a tvá duše hledá u mne klid.
Vnímám to ticho, ten soulad, tvůj dech.
Mé bitvy jsou ztraceny stejně tak jako já.
Prohrál jsem, ale boj nevzdávám.
Víš lásko, je to tak,
miluji tě, jsi mi vším, ale nedokážu ti vše dát.
Odpusť mi mé války, odpusť mi mé já.
Prosím odpusť.
Mám dost síly ještě se rvát.
Mám dost síly rány přijímat,
stejně tak i rozdávat.