Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Vzpomínka na dědu...

20. 12. 2008
8
7
1524
Autor
naira

...sny, předtuchy, šestý smyl, nebo snad věci mezi nebem a zemí...těžko říct... ...ale asi to bylo to zimobraní, možná to Skácelovo (nahlídla jsem..)co mi něco připomnělo.. ..vzpomínku na dědu, už tu není deset let, ale je pořád živá...někdy až moc...měla jsem ho hodně ráda, takže při psaní jsem i slzu uronila... (...tak kdo nesoucítí, ať radši nečte dál...)

Vzpomínka…

 

Už nezbývá ti žádná s tvých zim

            neucítíš vůni kopretin

         na zahradě cos měl tak rád

     nebudeme se spolu smát

 

smrt ti vezme tuhle zimu

         jen stáří na tom má vinu

    pečlivě si ustel ať dobře spíš

             co bude zítra, už se nedozvíš…

 

 

Možná zázrak se ti podařil

        k posečkání smrtku jsi uprosil

    svou vnučku ve snu navštívil

                   s pláčem do noci probudil…

 

Sic v horečkách, dědu navštívila

            by se s ním přeci rozloučila

    hezky povídali si skoro celý den

opouštíc ho, u srdce ji hřálo jen…

 

Po novém roce pak odjel

     na svou chatu se zahradou

  nikdy dlouho nevydržel

     mezi džunglí betonovou…

 

 

Nezapomenu na výraz ,babi‘ ve dveřích

      nikdy… bylo jí to totiž vidět na očích

                  nevrátil se, nemůže spát

                      musíme se tam podívat…

 

 

Tma se do příbytku tiše vkrádá

             hledá si svoje skrýše

         pomalu vyhasínají i kamna

                       osud dál stránky píše…

 

           …………

 

…občas v noci když sním

         podaří se, že ho navštívím

    tam kde to měl tak rád

                      můžeme si zas povídat…

 


7 názorů

moorgaan
20. 12. 2008
Dát tip
asi v tom je ta nesmrtelnost nas vsech, ze ve vzpominkach deti, vnuku, pravnuku dal zije nase duse.../**

avox
20. 12. 2008
Dát tip
občas se mi zdává o mých blízkých a pak přemýšlím, co jsme si to nestihli říct... a říkám si, že možná příště... snů se není třeba bát :-) */

macecha
20. 12. 2008
Dát tip
Nairo, to je krásná vzpomínka. Je zajímavé, že mně zemřeli tři bratři, zůstala jsem sama a můžu Ti říct, že se mi nikdy o žádném nezdá. Možná je to tím, že se každý večer za ně pomodlím, ale toho nejmladšího,který zemřel při autonehodě a bylo mu 32 let, teď 18.prosince to bylo 17 let,on byl jako moje dítě,protože byl o mnoho mladší, milovala jsem ho, že se to nedá říct a mně se o něm nikdy nezdá. Kdoví, čím to je. Možná je to tak dobře. Za krásnou vzpomínku ...***

naira
20. 12. 2008
Dát tip
to jo... ..ale fakt to bylo takhle... ..a těch předtuch, jsem měla za život víc.. ..občas se bojím snů.. ..díky;)

neroušek
20. 12. 2008
Dát tip
Co dodat-děda je děda.*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru