S nesmyslnou radostí i nesmrtelným žalem

Úporně Nemístně ostře A s nesmyslnou radostí i nesmrtelným žalem I s nudou A všechno zmíralo, smyslné - nesmyslné, nesmrtelné A mělkost těch chvil měla takovou, takovou hloubku jako Kundera s Páralem Možná o pár promile víc Snad sem tam skoro procento Sta sladkých skoroprocent slévala se v mlhu S nudou, radostí a žalem Svébytně a jedinečně – jako ostatně vždycky A já se snažil vší silou Prodrat se

            Snažil jsem se prodrat se večerem k zítřku

            Snažil jsem se prodrat se večerem k zítřku, abych se pak prodral k večeru

            Snažil jsem se prodrat se večerem k zítřku, abych se pak prodral k večeru a pak zas k zítřku Následuje vysněná budoucnost

Tehdy jsme se zas potkali – dlouhé vlasy, milý úsměv, dlouhé nohy, štíhlý Jedno kafe /já/, jedna kola /on/; behaviorismus /já/,  _______ /on/ Ostatně jako vždycky Prodrat se k zítřku Vzdělávací čas pak pominul, úměrně ubyla síla,

tedy Zdar, tak zítra, ve škole, jo? Ani jeden jsme neměli kam jít a co dělat

            Tedy přes litr práce Dvě kila učení Pár pětek nedokončeností /Většinou lásky/ Za bůra nákupy A za pár šupů dokrmit rybičky /on/ a dotesat sochy /já/ Energie žádná, ani po kafi

            Tedy jsme šli na pivo

            Tedy věděli jsme, že jdeme na sodovku /já/ a nic /on; prý nemá žízeň/, ale ten symbol piva značil, že ve dvou se to /Co? Všechno/ lépe táhne a /Všechno? Ne, když nad tím přemýšlím, tak spíš život, u ostatního je to buřt/ a tak Hlavně společnost, protože jsem nechtěl být sám, on taky ne; nechtěli jsme nikoho prosit, ale zas ne být sami spolu /Připadali bychom si jako trosky – tak i tak i tak/

            Tedy  jsme nešli na pivo, ale nakonec jsme si ho oba dali, řídit holt nebudeme, ani kamarádovi pro dres /on/, ani pro tátu do hospody /já/ Chvíli sledoval televizi /motorky/, já barmana /kokain/, pak jsme začali řešit ženský S nudou, radostí a žalem, svébytně a jedinečně – jako vždycky

            Dopili jsme, domluvili a už jen sledovali slečny o pár stolů dál Seděly sice se dvěma kluky, ale nutno zmínit, že S nimi nechodily Řvaly to přes celou hospodu a pily jenom vodku Bylo jim patnáct, prý Dvakrát do pěti minut chodily na záchod a Zíraly na nás Hnědovláska na něj a blondýna na mě Snad to mělo nějaký mystický smysl On chtěl ideální ženu Já tu jedinou Jemu to nevyšlo Mě taky ne Naše rány byly čerstvé

            Naše krev se mísila jako ve Vinetouovi Byli jsme bratři Vlastně ne Jenom to tak vypadalo Jenom pro nás Jenom pro mě Možná vůbec

            Ty holky byly sestry Spíš ne pokrevní, odhadoval bych Ale taky Vlastně nešlo o nic Jenom ten pocit sounáležitosti S dodatkem pusy a Možná Ale o to nám vůbec nešlo Snad trošku jemu Nevím

            Šel jsem na záchod, možná v domnění, že tam jednu z nich potkám, ale seděly na baru a kupovaly další panáky Oba kluci zvraceli u mušlí, chtěli mi uhnout, ale říkal jsem, že ne, že počkám Nic nepotřebovali, šel jsem zpátky a blondýna, ta, která sledovala mě, zvracela uprostřed sálu Bruneta ji zvedala, ale nešlo jí to Šli jsme jim pomoct, vzali ji pod rameny a vlastně byli rádi že můžem něco dělat Že zítra rozeznáme dnešek od včerejška – den, kdy jsme zvedali zvracející slečnu Že čas někam spěje – večerem k zítřku

            Vyvedli jsme ji ven a chodili ulicí se a tam Sem a tam Sem a tam A ta bruneta chodila s námi, byla to Tereza Blondýna pořád padala a my jsme ji pořád zvedali Chtěla si sednout, lehnout, spát, ale nepustili jsme ji Byla jí zima Pozvracela mu kalhoty Oblékli jsme jí bundu a tvrdili, že to dome bude v pohodě U mě nikdy nebylo, ale taky jsem tvrdil Třeba taky jednou bude Bylo mi trapné bundu zapínat, triko měla od pádu vyhrnuté ke krku A s odvrácenou hlavou to jde špatně, zvlášť když se mi on neustále smál Podařilo se bez nepatřičných doteků

            Pak omdlela Tereza ji profackovala, nám to bylo trapné Sníh na obličej a vlíkli jsme ji dál Sama nešla, ale už byla schopná mluvit Katka se jmenuje a chodí sem na gympl Chce paralen, aby jí nebylo špatně A on si povídal s Terezou a mě to hrozně iritovalo Už jsem nevěděl, na co se ptát Katky, aby mluvila dál Nevěděl jsem jestli ještě vnímá Nevěděl jsem, co dál, potřeboval jsem pomoct On si povídal s Terezou, sledoval cikány kolem a sháněl cigáro Najednou jsem toho měl taky moc co říct Marně jsem se snažil vypráznit si mozek Bylo pozdě Dlouho jsem přepínal kapacitu a nechával si sny pro sebe a dál už to nešlo Neměl jsem nic než sny A propadal jsem se do útrob jejich nesplnitelnosti

            Vlastně mě zachránila Snažil jsem se s ní mluvit Chodí do skauta, jezdí na tábory Pak jsem zas nevěděl, na co se ptát Pozvracela mi bundu Žvýkačku nechce Prošli jsme do protější ulice Katka zítra píše test z francouzštiny Bojí se, neumí to Táta je strojvedoucí Hrála na housle, nechala toho Pozvracela mi i svetr Padala, udrželi jsme ji jen na kolenou, ale zvedli a šli dál Zpátky

Pily vodku Ráda hraje fotbal Miluje Michala Michal má krátké vlasy Hnědé oči Nechodí spolu Chce sanitku Ne, nic jí není, chce spát Terezo, facku! Chce do nemocnice Tam by ji spát nechali Miluje ho! On ji nechce Už nikdy nebude pít Chce se zastavit, bolí ji nohy Těší se na vánoce, budou prázdniny Neví, co chce studovat Michal je ten, co teď zvrací před hospodou Nechce ji, má jinou Ale má ji rád

            Zase padala Chce si sednout Miluje Michala Plakala Znovu zvracela Odteď už nikdy nebude pít Chce smrkat; přidržel jsem jí kapesník Kluci už byli v pořádku Bydlí v Nýřanech, jdou na vlak, zvládnem to? Jasně Ptal jsem se na Terezu, Terezku, Terku Nevěděl jsem A dotyčná se pokaždé otočila a divně zírala Nechápala, že ni a její jméno vůbec nejde

Máma je účetní U Michala v Nýřanech nikdy nebyla, ale ta jeho holka jo            Kolem jezdila světla na autech Chtěl jsem jet taky On ne, protože neví, kam by jel Já k zítřku Ráno – deset hodin, tisíc kilometrů; ideálně Paříž, zpoždění nevadí A pak Villon v kavárně, přečerpaný účet a útěk do vysněné Brazílie nebo za Vláďou do Gazi, kamkoliv

            Vešli jsme do parku a stromy odrážely všechno kromě času Bál jsem se porušit ticho, abych jej nezpomalil, přestože mi právě začínal filmový festival Toužil jsem po filmu, po černé díře, mostu do jiného časoprostoru aspoň o dvě hodiny dál po ose t Hospody pak budou plné opilých lidí a já budu jezdit nočními autobusy a nabízet lok piva a třást si rukama Z konečné na konečnou se dostanu k ránu A do školy nepůjdu – na oslavu překonání dneška, leda že by budík zvonil obzvlášť dotěrně /Jako vždycky/

            Chodili jsme ještě přes hodinu Chtěla domů Spát Terezka hraje softbal Taky by chtěla Chodí spolu do třídy Doma ji zabijou Miluje Michala Mně ne – nevím, proč mě to napadlo Byla jí zima Hlavně na ruce, hřáli jsme jí je Chce na záchod, ale Tereza si netroufá sama My s ní taky ne Bojíme se každý sebe A ona domů Zřežou ji Ve škole má ráda hudebku a češtinu Na housle hrála devět let Zítra píše francouzštinu Bojí se; umí i anglicky Chce spát Sanitku Tereza spěchala na trénink, šli jsme na tramvaj Nikdo nevěděl, kde Katka bydlí, ale tvrdila, že v Bolevci

            Měli jsme ještě na večer mejdan /on/ a kino /já/, ale někdo musel holky doprovodit Stříhli jsme si v tramvaji Prohrál jsem Chtěl jsem jet s nimi, ale asi jsem se tvářil špatně – říkal, že pojede on, ať jdu na film Tramvaj zastavila Říkal vystup Rychle Zavíraly se dveře Vyskočil jsem a on tam zůstal

            Najednou bylo s nechtěnou definitivností rozhodnuto Najednou nebylo kam pokračovat, ani kam se vrátit Najednou nebylo proč pohnout jakýmkoli svalem Prostě jsem stál na zastávce a nebylo co Nechápal jsem smysl filmů Proudící obrázky Umělecký zážitek Kdo na to ještě dneska hraje? Rozplizlost vědomí, pominutá realita, chvíle úlevy Dneska už to neplatí Dneska to neplatí Dneska ne Nic

Byla tma, takže docela blízko zítřka Toužil jsem po něm, ale chybělo ještě dost Spát nebylo proč, kam Tedy kam beze studu Vetřelec měl splín Chtěl jsem se vrátit, ale tramvaj pěšky nestihneš – obecně platná poučka ze základní školy

Šel jsem na pivo, zpátky ne, jinam Abych nečichal pozvracenou podlahu Abych nemusel odpovídat štamgastům, co s Katkou je Abych nemusel škrtat v mysli Ale bez toho to stejně nešlo Radši jsem byl fér, omluva formou SMS Na kino kašlu, promiň, uvědomil jsem si až teď, jak jsem tě v tom nechal

Zbůhdarma Vodku prosím Snad mě dneska taky někdo vynese Když je nejhůř, znič se, říkal vždycky on Přestože oba skoro nepijeme

Úporně Nemístně ostře

A s nesmyslnou radostí i nesmrtelným žalem I s nudou Ještě jednu, tentokrát na jeho zdraví

A všechno zmíralo, smyslné, nesmyslné, smrtelné Byl na tom vlastně líp než já, měl před sebou cíl místo piva, ale připadal jsem si jako sketa A faleš těch chvil měla takovou pravdu Jako Kundera s Páralem Možná pár promile víc Snad sem tam skoro procento Sta sladkých skoroprocent slévala se v mlhu

Neodepsal Vím, že to nebylo myšleno ve zlém Nezbývalo než ještě vodku S nudou, radostí a žalem Svébytně a jedinečně – jako ostatně vždycky A já se snažil vší silou prodrat

Snažil jsem se prodrat k východu Nešlo to a zvracel jsem uprostřed sálu Při muzice – trapně v půli pochybného hitu Ale ta snaha Sama o sobě měla větší smysl než cokoli jiného Okolo všichni nadávali, pár se jich smálo Snažil jsem se Byla tma, takže docela blízko zítřka Toužil jsem po něm, ale chybělo ještě dost Spát nebylo proč, kam, vetřelec měl splín Prožíval jsem jej v první osobě Když jsem prskal zvratky na svetry a prosil o kapesník, kdosi mě zvedl Spadl jsem na nos Krev, ale nic vážného, lidé se smáli, pár jich nadávalo Ale pomohli mi Prodrat se k zítřku – zrovna ve chvíli, kdy zpoza rohu začínalo svítat