Lavička v parku

Lavičky v parku opuštěné
volají - pojď si oddechnout
dny jarním sluncem prozářené
najdou ti tichý, klidný kout
kde magnólie sukénky svých květů
nažehlila a teď je hrdě ukazuje světu.

Posaď se na chvíli maličkou
paprsky nech se něžně hladit
splyň s oprýskanou lavičkou
která už ví, jak se zamilovat i zradit
to ona okoukala u lidí
přesto jim němě, tiše závidí.

Co?

Že člověk má velkou výhodu
nemusí na jednom místě stát
může se otočit k západu i východu
nebo se na sever či na jih dát.
Ty cesty jim lavičky závidí
to je to, čím se liší od lidí.