O přátelství

O přátelství

Stalo se to jednoho parného srpnového dopoledne, kdy slunce tak žhnulo a pálilo, že bys šneka nepotkal. Na vyhřáté a prosluněné mýtince to jenom bzučelo. Keříky ostružiní byly plně obsypané zralými plody a na té největší a nejšťavnatější ostružině si právě pochutnávaly tři mouchy. Byly to nerozlučné přítelkyně. Scházely se každý den, dělily se o nejlepší kousky potravy a nezřídka vyhledávaly riskantní a vzrušující situace. Asi deset centimetrů od oné ostružiny netrpělivě číhal pavouk Křižák a přemýšlel nad tím, jak si co nejrychleji a nejpohodlněji zajistit dnešní snídani. Ubzučená se ozvala: „ Holky, to je slast!“ Rychlonohá se přidala: „ Já mám radši proteiny. Včera jsem se snažila dostat k nějakému pořádnému žrádlu, ale málem mě dostala mucholapka.“ „ Ty jsi blbá. Snad vidím, kam letím, ne?“ ozvala se Ubzučená. Rychlonohá se nedala: „ Ha-ha. To bych tě chtěla vidět. Měla jsem plnou hubu vajíčka a na nohách nalepené kousky bramborové kaše a rychle jsem zdrhala před plácačkou na mouchy a marně hledala otevřené okno. Těch mucholapek tam viselo aspoň  pět!“ „Tak to teda kecáš! Jestli jsi byla u Horáčků, tak ti mají pouze jednu mucholapku zavěšenou u stropu v předsíni. To vím na beton. V kuchyni nevisí ani jedna! Byla jsem tam minulý týden na slaninu.“ Ubzučená už byla v ráži. Do toho se vložila Jemnokřídlá: „ Holky nehádejte se! U Horáčků už nemají ani jednu, protože paní Horáčková nedávno zjistila, že tyhle blbosti škodí lidskému zdraví a ona se rozhodla, že nebude ohrožovat svoje děti. Proto všechny mucholapky zrušila.“ Rychlonohá převrátila oči v sloup a důležitě poznamenala: „ To je sice hezké, ale já létám ke Štědrému. A tento pán navzdory svému jménu dělá všechno proto, aby nepřišel ani o jediný drobeček ze svých zásob.“ „Ách, drobečky! Dala bych si rohlíček!“ povzdechla si Jemnokřídlá. Křižák se usmíval nad ženskými tlachy a ostražitě pozoroval až se jedné z nich podaří spadnout do jeho pavučiny. Rychlonohá byla progresivní a flexibilní mladá moucha, která měla nejen rychlé nohy, ale i bystrou mysl. Ubzučená byla o něco starší, zasloužilá matka, domácí puťka a největší drbna pod sluncem. Jemnokřídlá byla romantická moucha, senzitivní a empatická s velkými ideály a potřebou udělat svět lepším. Slunce pálilo a pálilo a pomalu se blížilo poledne. Pavouk tiše vyčkával a sliboval si alespoň slušný oběd. Ubzučená náhle prudce vzlétla a začala ječet: „ Pavouk! Pavouk!“ „ A na to jsi přišla až teď?“

klidně poznamenala Rychlonohá. „ Když budeš dávat pozor, nic se ti nestane.“ Ale Ubzučená se odmítala vrátit na rozjedenou ostružinu a přesídlila o kousek dál. „ Možná bychom se už měly přesunout,“ opatrně navrhla Jemnokřídlá. „Jste srabi.“ Rychlonohá měla pro strach uděláno. Pavouka to velice pobavilo. Po chvíli mrzutě svraštil něco jako obočí a vidina dnešního oběda se začala pomalu rozplývat. Mouchy vzlétly do vzduchu a chystaly se pryč. Pro dnešní den ostružinové hody skončily. „ Čau holky, zítra ve stejnou dobu na stejném místě.“ Rozloučily se a rozletěly se každá na jinou stranu. A Křižák se rozhodl, že do zítřejšího dnes zvětší svou pavučinu o sto procent a hned ráno se schová tak šikovně, aby ho mouchy neuviděly.

Druhého dne přiletěla nejdříve Jemnokřídlá a vybrala si další velkou a šťavnatou ostružinu. O chvíli později přibzučela Ubzučená a hned začala s nejnovějšími klepy. Rychlonohá se objevila skoro až k poledni a vymlouvala se na to, že ji do toho něco důležitého přišlo. Ubzučená ji podezřívala z nejhoršího a nazvala ji bezcharakterní, sobeckou a vypočítavou mrchou. Jemnokřídlá se snažila obě přítelkyně smířit, ale marně. Mouchy se začaly hádat. Ubzučená se pustila do Rychlonohé: „ Vím, kde jsi byla a co jsi dělala!“ „ A co je ti vůbec do toho? Je to můj život! Starej se o sebe!“ Jemnokřídlá vůbec netušila, kvůli čeho se ty dvě hádaly a raději se snažila změnit téma: „ Dneska je ale krásný den, co kdybychom…“ „Ty drž hubu a nepleť se do toho!“ pustily se do ní obě mouchy. Jemnokřídlá se dala do pláče. „ Já tady vůbec nemusím být.“ Prudce vzlétla a zachytila se o pavučinu šikovného pavouka, který přes noc zapracoval na svém díle a obepletl  skoro celý keřík. Když mouchy uviděly, co se stalo, okamžitě se přestaly hádat. Ubzučená začala ječet a Rychlonohá mlčela. Jemnokřídlá zůstala uvězněná v pavučině. „ Pomozte mi!“ volala nešťastně. „ A jak, ty hloupá?! Nemůžeme nic dělat.“ Obě mouchy se chystaly odletět pryč. Pavouk se pomalu blížil ke své oběti a snažil se ji pořádně zamotat. „ Tak na tohle já se dívat nebudu,“ řekla Rychlonohá. Ubzučená jen hystericky bzučela. „Pojď, padáme,“ řekla Rychlonohá. „Tady se nedá nic dělat. Musíme se s tím smířit.“ Ubzučená se vzpamatovala a začala Křižákovi sprostě nadávat. Nakonec si oddychla, že v té síti neskončila ona. Náhle se ozval bzukot a Jemnokřídlá se vznesla do vzduchu a odletěla pryč. Podařilo se jí vyprostit dříve, než ji stihl Křižák pořádně zamotat. Mouchy se rychle sebraly a překvapeně odbzučely pryč, aby snad náhodou ještě nepřišly k úhoně. „ Tomu říkám štěstí,“ pokrčila rameny Rychlonohá. „Aspoň si nemusíme hledat novou kámošku!“ křikla za ní Ubzučená již v plném letu. Takové nadávky, jaké vykřikoval Křižák za odlétajícími mouchami jste ještě neslyšeli.

Třetího dne v pravé poledne se setkaly na pasece Ubzučená s Rychlonohou. Obě se velmi podivily, jak je možné, že nedorazila Jemnokřídlá. „ Snad se jí nic nestalo,“ poznamenala starostlivě Ubzučená. „ Klid. V  nebezpečí života byla včera,“   klidně podotkla   Rychlonohá.

„ Co když je naštvaná?“ starala se Ubzučená. „ A proč jako? Co by ona dělala v naší situaci? Moucha musí být realista,“ důležitě odvětila Rychlonohá. Mouchy pojedly a spokojeně odpočívaly na ostružinovém listě. Lístek se volně pohyboval ve větru a Rychlonohá si z něj udělala houpačku. Začala rozpustile skákat a dovádět. „ Co blbneš? Jsi jako malá,“ Pokárala ji Ubzučená. „ Zkus to taky je to pará…“ Rychlonohá větu nedokončila. Skácela se přímo do pavučiny a nemohla se ani pohnout. Začala se rychle zmítat a snažila se vyprostit. Ubzučená strachy ani nehlesla. Po chvíli se ozvala: „ To snad není pravda!  Myslím, že bychom měly změnit lokalitu.“ Rychlonohá se ozvala: „ Nemudruj a koukej mi pomoct než se přižene ten pavouk, protože ono to vůbec nemusí dopadnout jako včera! Dělej něco! To jsem netušila, že ten šmejd se přesune na druhou stranu keře!“ Ubzučená se ustrašeně rozhlédla. Poté se opatrně posunula na okraj lístečku směrem k pavučině a znovu se rozhlédla. Pavouk nikde. Pak se podrbala na hlavě a řekla: „ Hele, on tady není. Zkus to nějak sama. Jemnokřídlá to přece včera taky zvládla...“ snažila se povzbudit kamarádku. „Hele... já už radši poletím domů.“ Ubzučená už nebyla tolik hysterická jako předešlého dne, ale klepal se jí hlas a byla velice vystrašená. Rychlonohá začala hlasitě nadávat a škubala sebou sem a tam. „ Do prdele!“ Ubzučená měla dostatek soudnosti, že Rychlonohou jemně napomenula, aby tolik hlasitě nenadávala, že tím přivolá pavouka. „ Nikam nepoletíš! Podej mi ruku,“ poručila Ubzučené Rychlonohá. Ubzučená ji poslechla a…nakonec skončila v pavučině také. Dala se do hysterického křiku a do pláče. Tentokrát již hluk přivolal Pavouka. Trochu si schrupnul po vydatné snídani. Včera k večeru se mu totiž podařilo ulovit jednu vypasenou luční kobylku, které se podařilo vyskočit tak vysoko, že skončila v pavučině. Polovinu porce měl k večeři a druhou, vydatnější porci si schoval k snídani. Pavouk se zaradoval, jak dobře se mu daří. Obě mouchy smotal do kokonu a odložil na později. „A ticho tady bude!“ okřikl Křižák mouchy, které se začaly hlasitě modlit Mouchonáš. Ubzučená začala dokonce zpívat. „ Tak co jsem řekl?!!“ zaburácel pavouk. Ubzučená uraženě zmlkla. „ Ti říkám, že je s námi konec,“ zašeptala Rychlonohá Ubzučené. Ubzučená začala zase natahovat. Po chvilce obě mouchy zmlkly. Náhle se ozval nad hlavami bzukot. Jemnokřídlá se pohodlně usadila na lísteček ostružiny a koukala. A koukala. A Můch ví, co si přitom myslela. Křižák se ozval: „ Co čumíš? Chceš se k nim přidat?“ Jemnokřídlá prostě odpověděla: „ Ano.“ A skočila do pavučiny.

Pavouk moudře pokýval hlavou, vytáhl notes a zapsal si větu pro dnešní den: „ Opravdový přítel tě v nouzi nikdy neopustí a půjde s tebou třeba až do samotného pekla.“