Fobie

    Pohlížím-li nyní s výhodou časového odstupu na svá mladá léta, podivuji se, že jsem si zachoval poměrně svěžího ducha, byv obklopen kolekcí příbuzných, oplývajících pozoruhodně neobvyklými charaktery. Dodnes, zaslechnu-li slovní spojení - "Ta ženská je ale kus", neubráním se vzpomínce na tetu Hermínu.
Byla to veliká žena. Podle mého tehdy dětského odhadu musela vážit nejméně tři sta kilo ve stínu. Švadlena, když jí brala míru na šaty, neobjela ji ani na mopedu bez nutnosti doplnit nádrž.
Hermína se vyznačovala tou vlastností, že trpěla fobiemi. Avšak "trpěla" není tím správným výrazem, neboť ona si v nich libovala. Krom vlastnictví řady známých, dokonce časem vynašla několik nových, učenci dosud neobjevených. O její náruživé pověrčivosti ani nemluvě.

    Kupříkladu od mládí byla stižena ksenofobií, neboť počala silně slzeti, přičichla-li k senu. Všechna zrcadla v bytě měla opatřena křížem nalepenou leukoplastí a připadl-li pátek na třináctého, nevyšla by z bytu ani pro důchod.
Jestliže spatřila pohřební vůz, obdržela nutkání plivnout třikráte přes levé rameno, oproti tomu při setkání s kominíkem, držíce se za knoflík, počala jej lascivně osahávat. Třebaže v kostele nebývala častým hostem, nevzala by jméno Boží nadarmo ani v případě že by snad od něj osobně byla o to žádána. Strhla-li se bouře, tu počala pumpičkou hustit duši ze zadní pneumatiky traktoru Zetor, na níž hodlala vzdorovat případnému běsnění vodního živlu a zasršel-li blesk, umisťovala do oken speciální druh svíček. Nutno konstatovat, že svíce fungovaly spolehlivě, neboť činžovní dům který obývala nebyl nikdy bleskem zasažen. Pouze jednou se od svíce vznítila záclona, následně trhací kalendář a kukačkové hodiny. Než však požár zachvátil kredenc, již bylo na místě hasičstvo. Tetička, obhlédnuvši situaci, raději vysupěla schody do patra a volila způsob záchrany skokem, než by ze svého přízemního bytu vyšla sic pohodlně, leč pod přistaveným žebříkem.
Třesku hromu se kupodivu neobávala, neboť byla stižena nedoslýchavostí. Kdyby jí byl na nohu upadl pekáč s kachnou, vůbec by toho nezaslechla. Ačkoli však byla hluchá jako macarát, před spaním si vždy utěsňovala uši plastickou pryží neboť se strachovala, že se jí ve vestibulárním aparátu usídlí brouk kazpeřík. Dodnes mám pochybnosti o existenci hmyzu toho jména.
Zmíněná se rovněž vyznačovala pozoruhodnou schopností přitahovat pozornost černých koček, kteréžto se předháněly ve snaze zkřížit jí cestu. Nikdy toho nedosáhly, navzdory tomu, že Hermína cestou ještě vyhledávala kanály aby na ně mohla nevstoupit.
Tetička vlastnila červené jízdní kolo značky Ideal, opatřené pletenou síťkou na zadním kole, jež jsem jí záviděl. Nikdy jsem ji však neviděl na něm jeti. (Jistě vás napadla souvislost s tvorem Yetim, jenž bývá často zmiňován ač nikým nespatřen). Vždy se o ně pouze opírala chtěvši ulevit svým extrémně obtěžkaným končetinám, či demonstrovat tímto své majetkové poměry. Ledva počalo listoví opouštět větve stromů, stala se nedílnou součástí kola nákupní taška naplněná pískem, jímž byla hotova čelit úpornému náledí.

    Jednoho dne, doprovázeje tetičku do konzumu, povšiml jsem si jejího nevšedního zaujetí oblohou. Ulekl jsem se, že příčinou jest vyhlížení mimozemšťanů či snad, ještě hůře, čtyř jezdců apokalypsy, leč nikoliv. Obávala se, že by mohla být zasažena padajícím meteoritem. V tu ránu jsem si oddychnul, neboť z časopisu ABC pochytil jsem stran meteoritů přehršel vědomostí. Vysvětlil jsem jí, že není důvod k úzkostem, neboť žádný meteorit ještě nikdy nikoho nezabil, načež jsem obdržel pohotovou otázku jenž mě odzbrojila:
„Jo? A co dinosauři?“