Vysněná dívka

Standík byl ten krasavec na kterého každá myslela, ale málokdo cítil, že na něj má. Že by mu mohla stačit, že by vedle něj vypadala dobře. Ale vysněná dívka byla také vysoká laťka pro každého. Drobná milá blondínka, s postavou kočky a mozkem slepice, všechny oslňovala dokud neotevřela ústa. Její naivita byla nadměrná.

Setkali jsme se v hlavním městě, domluvili se před internet, byl večer, byla tma a my se k sobě dostali hodně blízko. Byla jsem v sedmém nebi, pak jsme se scházeli dál, ale nikdy mi neřekl, že by semnou chtěl být. Občas z něho vypadlo, že jsem fajn, ale prostě nejsem pro něj ta pravá, že mě má rád, ale má tyto a tyto výhrady. Bez šance.

Něco se musí změnit, rychle a hodně.

Hrozně jsem si přála být Sandrou, to je ta blondýnka o které jsem již psala.

Rozhodla jsem se, že si ze Sandry udělám svojí kamarádku, ale bylo to složité, protože ona ho nezajímala myšlením, vyjadřováním, duší, ale pouze tělem. Tak jsem si z toho nemohla nic vzít, neměla jsem se od ní co naučit. Hrozně moc jsem začala snít, abych byla v jejím těle, vše by bylo barevnější, snadnější, byla bych jeho Vysněnou dívkou a dostat se mu pod kůži by bylo jako mávnutím kouzelného proutku.

Jednou při úplňku, asi půl rok mého zamilování do Standy u mě Sandra spala, byl to velmi zvláštní den. Šli jsme dost pozdě spát, hodně jsme se pobavili a opili a snad se z nás staly i nejlepší kámošky. Ráno jsem se probudila, necítila jsem se ve své kůži, hlava mě bolela, vše mi přišlo jinačí, vstala jsem z postele, pantofle mi byly velký, postavila jsem se a přišlo mi jako že na dveře koukám z nějaké nižší výšky. Usoudila jsem, že to je kvůli alkoholu, kterého bylo více než je zdrávo. Navštívila jsem koupelnu, osprchovala se, pak jsem vylezla a postavila se před zrcadlo. ŠOK. Ty vlasy, ty oči, ta postava... To nejsem já. Za tohle už nemůže alkohol...

 V hlavě se mi točilo plno myšlenek, otázek... na mé tváři se vyšvihnul takový zvláštní úsměv. Teď nebude těžké získat toho člověka, kterého si přeji. Oslním jej jak intelektem, tak postavou a vzhledem. Ze zrcadla se na mě koukala Sandra! Vrátila jsem se po běžné hygieně do pokoje.

Moje kamarádka teda já jsem stále spala... To je zvláštní, nemůžu říkat, že jsem spala já, to už nejsem já. Jsem z toho zmatená jaksepatří. Prostě ještě spala, trochu jsem ji odhrnula deku, na obličeji se nic nezměnilo, vše je na svém místě, v klidu oddychovala, jsem zvědavá jak se vypořádá s tou změnou. Ještě jsem si lehla do postele a zasnila se při bdění. Plno krásných obrázků mě napadalo.

"Dobré ráno" pozdravila jsem se.
"Dobré ráno" jsem odpověděla.
Koukla se na mě a rychle cukla. Vykulila oči, jak to u sebe nemám ráda. Začala si rychle a adresivně mnout oči. Odvážila se znovu podívat. Opět vykulená a možná ještě víc. Její dech se zrychlil, ruce se začaly trochu klepat. Svižně vyskočila z postele a šla ke mě. Myslela jsem, že mi chce ublížit, ale jen si sáhla na svý vlasy, hlavu, ruce. A došlo jí to... Moje velké přání zvítězilo.

 Dohodli jsme se, že chvilku budeme hrát roli, která nám byla dána. Smířila se s tím. Jsme přeci nejlepší kámošky. Ostatně ona chce Standu taky, ulehčím jí to, tedy pokud se někdy ještě vrátí do svého těla...

Tento den bude opravdu zvláštní, nová role, nové možnosti, ale nebude to snadné...

 Přesně jsem věděla, kde najdu střed svého zájmu, byl na fotbalovém hřišti, každou volnou chvíli věnuje tréninku, míří vysoko. Sedla jsem si na lavičku, plno jeho spoluhráčů si mě všimlo. Ten zájem okolí byl opravdu velikej. Pozorovala jsem Standu, docela mu hra šla, když mě zpozoroval, tak krátce zamával a usmál se, hned když měli pauzu, tak šel za mnou.

"Ahoj, rád tě tu vidím, říkala jsi, že tě fotbal nebere." Usmál se mile.
"Ráda bych pár věcí změnila" odpověděla jsem jsem a vrátila mu úsměv.
Už neřekl nic jen chvilku zíral a po chvilce se vrátil na hřiště. Po tréninku mi nabídl procházku, až do večera jsme byli spolu a bylo nám báječně. Nespletla jsem se, tohle je opravdu dokonalé.

Trávili jsme spolu každou volnou chvilu, ráno jsme spolu snídali před mou cestou do práce a jeho do školy, o víkendech jsme jezdili na výlety, koupat se, procházet, poznávat krásy České země. Já jen trnula hrůzou, až se probudím z tohoto snu. Zamiloval se a já jen prohloubila svoje city k němu.

Vysněná láska.

Byl úplněk, necítila jsem se ve své kůži. Asi je už čas vše vrátit do starých kolejí, prožila jsem krásný čas, ale myslím, že dnešní krásný den s ním byl poslední a to co jsme naplánovali na neděli již neproběhne. Budu to ignorovat a pokud budu ve svém těle, tak tam jednoduše půjdu. Třeba mu vše dojde.

Udělala jsem jak jsem si vymyslela, opravdu už vypršel můj čas být Vysněnou dívkou. Bylo to zvláštní, měla jsem z toho hroznou radost, jsem ráda Lucií. Role Sandry byla velmi zajímavá, splnila mi sen, ale nebylo to pro mě právě přirozené.

Vzala jsem si na sebe nejlepší oblečení, abych se cítila a vypadala dobře. A vydala jsem se na snídani v parku. Byla jsem značně nervózní.

"Ahoj" zavolala jsem na něj z dálky.
"A-hoj." odpověděl velmi nejistě. "Co tady děláš?"
"Musím Ti něco důležitého říct."
Vyklopila jsem mu jak se věci mají, nevěřil mi, myslel, že si z něj dělám srandu a že ty zážitky, které popisuju vím jen kvůli tomu, že mi to řekla Sandra. Byla jsem nucená jí do toho zatáhnout, aby to vše potrvrdila a ucelila. Byla ochotná. Sešli jsme se všichni tři, vyjasnili si to a nakonec každý odcházel sám...

Úplně sám.

Sandra si brzy našla skvělého přítele, který ji měl rád takovou jaká je. Já jsem se dala na kariéru a nevěnovala čas ničemu jinému. A náš milovaný Stanislav se odstěhoval na druhou stranu republiky.

Nikdy jej nepřestanu milovat. Omlouvám se, že tu není šťastný konec, ale ty jsou jen v amerických filmech a toto je povídání o mém českém snu.