Jedu metrem v půl desátý

jedu metrem v půl desátý

lidi kolem jsou dost divný

některý maj oblečení starý

některý koukaj, jako by mě chtěli zabít

nikdo se nesměje, jen ten kluk na konci vozu

je mírně zlitej, tak to bejvá v tuhle večerní dobu

naproti mě sedí chlápek s flaškou

potem z ruky sundal etiketu

nedá se přečíst, co to bylo předtim

ten chlápek spí, takže od něj nic nehrozí.

jedu metrem v půl desátý

ostatní cestující nestojí za popis

moc jich tu neni, ale divně čivějí

některý z nich, jsou jenom turisti

vylezou a fotěj - každou stanici

nic se mi zatim nestalo

ale už jsem se cejtil líp

najednou mě napadlo

všude dobře, doma nejlíp

co nadělat, je to ještě pár stanic

jedu metrem v půl desátý

úprkem mírným vybíhám schody

dostávám ze světla ve vestibulu

do náruči slečny tmy

musim říct, že se už těšim domů

do svý měkký postýlky

klíčem v zámku, odemykám byt

z koupelny skáču rovnou do peřin

než oči zavřu nad metrem přemýšlím

jsem rád, že v klidu spim!