od 11:11 až někdy kolem 8:30

Stoupnu si do kaluže krve na nádraží. Když pak se mi cestou v noci zuby k sobě tisknou. horní ke spodnímu, hledím na saňové psy a světla v oknech, i za nimi 11:11 našel jsem Orion a on zasměje se, protože náhodou něčemu rozumí ale všecky ty barvy už někde visely předjíždějí nás se šunkou, se salámem s přáním být dement, aby to bylo člověku jedno 9:39 K úplné spokojenosti chybí zapnutá vánoční světélka a spousta dalších drobností. Kouř. Je potřeba. Že budu muset někam jít lidi vstávají přes sebe OSA Jako generace přede mnou jakoby, jakoby mi to nalil do krku někdo jiný Pak zabít sobotu, zabít neděli, mezi prstýnkama, život v krabici Z okna se dívá, jak odjíždějí autobusy, když nestíhám do dvanácti, pak už vůbec nemusím. 8:30 A nechce se ven, do zimy Těšit se pro nové nadechnutí, tenkými prsty spousty drobností vzít zpátky. A spousty okamžiků postavit jinak. Omylem si Stoupnout do kaluže krve na nádraží.

---