Zpověď

Všechno jednou končí ...

a tak i ten svět

co mi spokojeně

vyrůstal v hlavě

Měl jsem ho rád

byl se mnou už tolik let

a přitom ani trochu

nezešedivěl

tak jako já ...

Všechny v něm hřálo

to moje hloupoučký srdce

a oni z něj mohli

a museli žít

a tak zpívali

a hráli písničky

pro mě

jenom pro mě ...

Ale všechno jednou končí ...

a i tenhleten svět

zničila maličkost

Potkal jsem tebe ...

Ptal jsem se Boha

kolik ho stálo síly

stvořit tolik krásy

v jeden jedinej den

nic mi neřekl

a nechal mě tam stát

v dešti

v pláči

úplně nahýho

před celym světem

že jsem se nepoved ...

Pár dní to šlo

se mnou dost rychle z kopce

lidi jsem neviděl

ani stromy

co jim rostlo nový listí

jenom žebráka

ve špinavejch hadrech

v zrcadle

co prosil

o kousek lásky

aby moh ještě chvíli žít ...

Pak jsem si konečně

utřel slzy

a chtěl jít stavět

novej stokrát lepší svět

a tu větší půl

ti ho dát ...

Ale tys zůstala

schovaná u cesty

schovaná před pravdou

přede lží a přede mnou

ale všechno jednou končí

a něco znova začíná ...

a tak i ten muj nesmyslnej svět

co mu nerozumí ani Bůh

začal pomalu růst

bez srdce

bez radosti

pro ztracený úsměvy

pro dny mrtvý dřív

než se stihly narodit

z pomněnek

co ti uschly ve vlasech

a z pláče ...