OTÁZKY NOCI

Přátelé, já opravdu nemám slov. Potěšil mě Váš zájem a moc mi to pomáhá. Jsem ráda, že jsem měla možnost poznat Vás, alespoň takto na dálku. Je to, jako bychom si povídali u mne doma.Děkuji všem, je mi o mnoho lépe. Necítím se tak sama.

Pěkná báseň-pěkná deprese;-) taky občas mívám tyhle pocity...fuj...Život je krásný!!!

aaaaaa, šestinásobný centík zná :-). Já zrovna podruhé louskám Mágův deník. A pod hlavou mám polštář naplněný pohankovými slupkami v naději, že opravdu vyléčí bolavou šíji. :-) Zatím neúčinkuje...

ach jaj*T*-pekné*

Moc krásně, upřímně napsáno ******

Nevšímej si toho Anno Občas ta zpráva odejde dvakrát... Holt stalo se to nedopatřením vinou prokřehlých prstů... Jsem pořád stejný a asi ve svém věku nebudu už nic měnit...mám své pevné zásady a názory za kterými si stojím... Nejsem chameleon ani jidáš.

Jarmilko, já se zvedám, ale musím přiznat, že "už mě bolí kolena", je to stále těžší .... čučenko, já to jako dar beru, protože nebý toho, tak nevím, komu bych se "vykecávala" :o))

jejdavildo - ano, ten problém je ve mně a pokud si to sama nevyřeším, ty otázky tu budou stále. Díky. moorgaan - máš pravdu, ráno bývá moudřejší proto, že nás zaměstnávají jiné věci, ale ty noci, ty se stále vrací..... qqqqqq- čekulády mám plné šuplíky i misky, nikdo ji nejí. Možná by mi pomohlo, trochu toho štěstí,které prý přináší, jenže mi nechutná, tak to je potom každá rada drahá :o)) mašinfíro - tak nevím, ujela Ti ruka, nebo je to nějaká ironie? Nevyznám se v Tobě, někdy jsi fajn, jindy úplně jiný. Každopádně díky za zastavení.

Jsem ráda, že se ti splnilo tvé přání - psát. I to se dá brát jako dar, že?

"Není hanba upadnout, ale nezvednout se a znovu jít." *** - byť opakovaně...

čučenko, kniha byla vždy můj nejlepší přítel. Ale, je to zvláštní, od té doby, co mám internet a možnost něco napsat na "Písmáku", nemám čas na čtení a když čtu, tak ten text nejsem schopna vnímat do detailu, jako bych byla stále myšlenkami někde jinde. Nikdy jsem si nemyslela,že by se dokonce mohlo někomu líbit moje psaní,ale bylo to vždy moje přání, psát. Jsem člověk, který nemá moc kamarádů a žije si spíš ve svém světě a ono to mnoho lidí nechápe.Ale, nemysli si, že nedokážu být společenská, dokonce si myslím, že ve společnosti jsem i oblíbená. Ale,nikam nechodím. Připadá mi to všechno v poslední době takové plytké.Asi jsem hodně v tomto náročná. Také už na to mám věk. Opravdové přátele mám snad už jen tady. Víš, ty noci, to je zvláštní. Ve dne přec jen musím něco dělat, zaměstnávám svou mysl obyčejnými povinnostmi, ale jak ulehnu, přestože jsem šíleně unavená, myšlenky začnou vířit a já musím vstát a začít psát, jinak bych se z toho asi zbláznila. A pak už pomůže jen ten prášek na spaní, jinak bych přemýšela, dokola a dokola , pořád o tom stejném, asi až do svítání. Odpovědí se stejně nedoberu. Děkuji za komentář i za radu :o))

Já bych na takovou smutnou noc, kdy ti jakýkoli člověk připadá vzdálenější, než třeba Plejády, zvolila knihu. Nejlíp něco od Paola Coelha nebo dona Miguela Ruize.. A pak zjistíš, že se stejnými pocity se potýká čas od času každý. A taky to, jak se dají řešit. Jak říkají filozofové - je to jen o úhlu pohledu. :-). Ale napsala jsi to krásně, je vidět, že se stále zlepšuješ ve stylu.

ano Anno.../*

ano Anno.../*

ano Anno.../*

ano Anno.../*

ano Anno.../*

rano je moudrejsi vecera...!!/**

rano je moudrejsi vecera...!!/**

Souhlas s qqqqq, ale to asi jedna noc nevyřeší, je to hlubší problém.*

to víš, že mám "trotlíky", jak říká moje kamarádka z Brna, v zásobě, ale ty pomohou jen na chvíli a ta trýzeň se zase ozve, proto je lépe, dostat ji ze sebe alespoň tímto způsobem. Díky za zastavení.