Zázrak?

Zoufalí manželé nebyli jediní, kteří měli už dva roky z Martina vrásky na čele, šedivé vlasy a zlé předtuchy. Martinovi bylo sedmnáct a s osamostatňováním a puberťáckou vzdorovitostí to poněkud přeháněl. Bylo mu jedno, co dělá, kde se ráno probudí nebo jak se dostane ze záchytky. Říkal, že si užívá života – užívání života byly pro něj sex drogy a agrese. Poté, co si místo večeře otevřel flašku chlastu, nezapomněl v bytě udělat pořádný bordel a naaranžovat láhev doprostřed nepořádku jako totem. Pak vyrazil do ulic rozbíjet auta nebo někoho zmlátit, a oklikou to vzal přes nějaká oblíbená místa, kde si vyzvedl silně zmalovanou, vyzývavě oblečenou a velmi nehezkou společnici na noc, aby ji po dvou hodinách neopomněl představit rodičům, kteří se v ložnici i ve spánku třásli strachy. Ach samozřejmě, jak jednoduché by bylo synátora vyhodit z bytu, nechat ho v problémech, ve kterých se topil, nedávat mu peníze… Jak elegantní řešení celé situace by to přineslo! Jenže, takoví už občas rodiče jsou, nic takového je ani nenapadne a ničí tím sebe i okolí. Ve chvíli, kdy spolu vedli ten stokrát omletý rozhovor, Martin právě zběsile kopal do nějaké popelnice. Nějaký muž se po něm pohoršeně díval. To si ale dovolil příliš…

A pak přišel zázrak. V bytě nebylo nic, co by se dalo přirovnat k nepořádku, chyběla i každodenní flaška. A u stolu seděl Martin, s arogantním úsměvem, který se ale snažil vypadat jako úsměv výborného společníka, a milá, něžná, drobná slečna, která na Martinovi lačně visela pohledem. V její řeči byla plachost, ale i příslovečná nervozita, jak se mu snažila zalíbit. Otec přišel domů a když ho vlastní syn “normálně” pozdravil, málem ho ranila mrtvice. Od té chvíle Martina nikdo nepoznával. Byl milý a opatrný, jako by se moc a moc snažil napravovat své předchozí hříchy. Říkal, že se svou novou slečnou to myslí vážně a že ona je pravou příčinou jeho rázné změny k lepšímu. Okolí se stále chovalo ostražitě, ale postupně roztávalo a Martin měl najednou ode všech bezbřehé sympatie. Skoro. Jeho matka mu stále nevěřila. Hledala v jeho chování známky agrese a přemýšlela, kde se této jeho příznačné vlastnosti dokázal tak rychle zbavit. Asi ho znala lépe než ostatní.

Pak se ale uspořádal jeden nedělní rodinný oběd. Martin se svou partnerkou nemohli chybět. Panovala výborná nálada, Martin byl středem pozornosti a dívka se do něho přímo vpíjela v nesmírném obdivu. A on si pak vyžádal ticho a přede všemi ji požádal o ruku. Nádherná květina, polibek a souhlasný potlesk, sem tam slza. A matce se v tu chvíli rozpustily pochybnosti, v duchu se omlouvala svému dítěti a radovala se z toho anděla, který dokázal v mladém delikventovi probudit svědomí a tolik lásky.

Měla vlastní byt a po dlouhé večeři, která byla zároveň oslavou zasnoubení, ji Martin šel doprovodit domů. Ona měla opravdu velmi křehkou postavu, většinou vzbuzující ochranitelské pudy, a ten den je ještě posilovala jemně květovanými šaty. Když odemkla zámek od bytu, bázlivě se podívala po Martinovi. Ten vrazil do pokoje jako povodeň hned za ní, zabouchl dveře a otočil klíčem. Strhl z ní šaty a tak odhalil několik modřin. Každý by strachy utekl jen před výrazem v jeho očích. Pak se dal do šíleného smíchu absolutního vládce. A ona si mezitím sundala kalhotky, protože by jí je jinak zase roztrhal, a dál byl pro ní ten vysněný ON.