SVĚT ZA ZDÍ-35

Sedm mužů kráčelo mezi skalisky do kopce a přitom obezřetně hledělo všemi směry.

„Nevěřím, že tady na nás už nic nečíhá,“ řekl Imar.

„V to taky nevěřím,“ mínil Asim, který v pravé ruce svíral meč a v druhé truhlici. Ta ukrývala démona zla, který mohl být poslán do pekel jen z tohoto kopce.

„Navarové zatím nejsou ani v dálce,“ řekl po chvíli Imar, když vylezl na vrchol skaliska, z něhož viděl do širého okolí.
„Jenže někde tam v dálce budou,“ pronesl Asim a vkročil následován bojovníky do úzké soutěsky mezi dvěma skálami. Dravec Oro kroužil nad nimi a začal vydávat skřeky.
„Buďte ve střehu!“ řekl Asim a přes čepel meče se pozorně díval na konec soutěsky. Za chvíli na její konec došli a před sebou spatřili vrchol kopce. Na něm byla černá skála s vytesanými schody. A na jejím vršku stál kamenný podstavec ve tvaru rohů.

„A jsme na místě,“ zkonstatoval Imar.
„Ano, jsme u cíle naší cesty!“ vyhrkl Asim a vykročil ke schodišti. Dravec se opětovně rozkřičel a to znamenalo, že hrozí nějaké nebezpečí.

„Asime! Jdu s tebou!“ ozval se Imar.

„Ne, nahoru tu truhlu donesu sám. Vy buďte neustále ve střehu! Něco tady na nás číhá!“ řekl Asim, přičemž se opatrnými kroky přibližoval k prvnímu schodu. Vojáci se rozestoupili, zatímco Oro kroužil za skřeků nad nimi a Asim střídavě hleděl na schodiště a na podstavec. Před prvním schodem se zastavil a špičkou čepele opakovaně přejel povrch schodu. Vzápětí na něho dal pravou nohu a pak i druhou. Chvíli stál na místě, přičemž čepelí poklepal na další schod.

„Asime, jak hodláš jít dlouho po těch schodech?“ zeptal se Imar.

„Jak uznám za vhodný. Mám taky nervy na pochodu!“

„To my všichni!“

„Hlavně dávejte pozor!“ vyhrkl Asim a vstoupil na druhý schod. Přitom pocítil, jak se truhla začala chvět.

„No jo. Už tušíš, démone, že se blíží tvůj návrat do pekel, co,“ řekl polohlasně a udělal další krok.

 Dravý pták zuřivě mával křídly a létal kolem skály. Asim ucítil na čele studený pot a každým dalším krokem na schodišti mu více bušilo srdce.

„Asime, asi se něco stane, až když tu truhlu dáš na ten podstavec!“ ozval se Imar.

„Díky za radu!“

„Nemáš zač!“

  Asim udělal další dva kroky a k podstavci mu zbývalo už jen sedm schodů. Na zbývající schody se upřeně zahleděl a poté se zadíval na Ora. Ten vydával hlasité skřeky a létal sem a tam.

„Zatraceně! Co mi tady hrozí!?“vyhrkl a vstoupil na další schod. Poté se rozhlédl a zároveň si hřbetem levé ruky setřel pot z čela.

„Asime pozor!“ vykřikl náhle Imar a vzápětí se na každé straně schodiště objevil obrovský syčící had.

KONEC TŘICÁTÉ PÁTÉ ČÁSTI