Tvůrčí svízel

Na svém přemoderním notebooku jsem psal kritickou esej o vlezlosti supermarketismu a všech těchto odporných věcech. Celou myšlenku jsem vložil do alegorického hávu výběru z různorodých druhů šamponů. Píši:  Šampon na barevné vlasy, na lupy, na mastné vlasy, lepkavé vlasy, slizké vlasy, olezlé vlasy, šampon na vlasy, co páchnou po siláži,  šampon s drobnými kmotřičkami, které sami rozplétají zacuckatělé vlasy.  Závěrečná věta textu se sama od sebe smazala. V modrém okénku místo ní vyskočilo varování: Použijte méně infantilní výraz než „zacuckatělé“! Např.: Zapletené, zaknocené, spletené, slepené atd. Pobaveně jsem se pousmál, dal mezi rty tužku a kousek si ukousl. Napsal jsem svou větu znovu. Proces se opakoval s následným modrým okénkem: Použijte jeden z výše zmíněných, LEPŠÍCH, výrazů! Rozkousl jsem tužku ve dví a tu část s gumou spolkl. Znovu jsem vystřelil větu proti barikádě cenzury. Okénko: Už bylo kategoricky zdůrazněno, že „zacuckatělý“ NE! Polovinou tužky jsem několikrát udeřil do písmena „A“. Vypálil jsem větu znovu a tentokrát kadencí rotačáku. Program se zhroutil. Na modré obrazovce bylo jen napsáno: Váš textový editor odmítá na tomto spolupracovat.  Pomalým pohybem jsem notebook zacvakl. Dlouhým nehtem na malíčku jsem si z mezizubí vydloubl třísku. Rozplakal jsem se.