Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMortifera
10. 01. 2009
1
1
597
Autor
Karmínka
Ani nevím proč, ani nevím jak. I když ve skrytu duše vím možná obojí...
V pavučinách na zdech ukrytých
spí pavouk, co Smrti spřádá plány.
Kostnatým prstem hraješ tóny
na harfu o zeď opřenou.
Lampa v rohu osvěcuje ti tvář,
stín na podlaze vlní se v kouři,
cigareta dohasíná v popelníku
a ty se díváš dál bez hnutí.
Bílou křídou v rozklepaných rukou
píšu na zeď tvé dlouhé jméno
ve všech jazycích, co znám,
však všechna zní stejně chladně.
V blédé tváři prý divný výraz mám
a před očima rudou mlhu,
když na tvých rtech hraje úsměv
a slova ticho zabíjí: "Pojď už."
Má ruka v tvé je tak nepatřičná,
tvůj krok pomalý a jistý.
Nedbáš mého strachu, jdeš dál,
polykám nasucho: "Kam?"
A zas ten úsměv nachových úst,
jiskra v matném oku,
lampa zhasíná a hudba utichá.
spí pavouk, co Smrti spřádá plány.
Kostnatým prstem hraješ tóny
na harfu o zeď opřenou.
Lampa v rohu osvěcuje ti tvář,
stín na podlaze vlní se v kouři,
cigareta dohasíná v popelníku
a ty se díváš dál bez hnutí.
Bílou křídou v rozklepaných rukou
píšu na zeď tvé dlouhé jméno
ve všech jazycích, co znám,
však všechna zní stejně chladně.
V blédé tváři prý divný výraz mám
a před očima rudou mlhu,
když na tvých rtech hraje úsměv
a slova ticho zabíjí: "Pojď už."
Má ruka v tvé je tak nepatřičná,
tvůj krok pomalý a jistý.
Nedbáš mého strachu, jdeš dál,
polykám nasucho: "Kam?"
A zas ten úsměv nachových úst,
jiskra v matném oku,
lampa zhasíná a hudba utichá.
"Vždyť víš," odpovídáš.