VÁNOCE-svátky klidu?

Vánoce-svátky klidu?

Jednoho zimního večera v domku na kraji lesa bydlel osamělý starý kmet.  Venku mrzlo, div okna nepraskala a jeho hřály vzpomínky a krb, který opravdu hřál. Houpal se na houpacím křesle se svojí dýmkou v puse a lehce potahoval tabákový kouř do svých úst. Měl staré houpací křeslo, které bylo na několika místech zpravováno. Byl přikryt z jedné strany na druhou hedvábnou červenou dečkou. Na stole, který měl vedle sebe, ležel šálek horkého punče.                        Tu na jednou kmet ucítil na své plešce závan, pohnul se i jeho šlechtěný plnovous, chladného větříku. Zbystřil. Jeho myšlenky se začali zaměřovat na okno, na sklo, na kterém byly vytvořeny ledové květy od mrazu. Táhlo dovnitř. Začal přemýšlet, a jeho  fantasie ho vzala do dob vánočních.

Vzpomněl si na dobu, kdy byl ještě mladíkem. Když slavil svoje vánoce. Ze všeho nejméně měl rád Santu. V jeho 12 letech mu přestal nosit dárky. Marně čekal další roky, jestli mu něco nepřinese. Nepřinesl! Byl nešťastný. Postupem času vymýšlel plány a návody jak „chytit“ Santu. Věděl, že jednou ten osudný den přijde, že ho chytí, že se ho bude moct zeptat na osudnou větu:“proč jsi mi nepřinesl dárky?!?“.           Bylo 24. prosince a vše bylo na svém místě, jak má být. Sklenka mléka ležela na stolku vedle krbu, strom ozdobený ozdůbkami a různými třásněmi stál také na svém místě. Všechno byl jenom klam! Všechno mělo zmást Santu, kdyby přišel.  Ve sklenici nebylo mléko, byla tam bílá barva a strom se zdál taky nevinný, ale z ozdob trčely střepy. Strom byl připoután ke krbu, kdyby se náhodou santa dostal dovnitř, aby strom na něj spadl. Přímo naproti krbu byl položen stůl, za kterým čekal onen mladík s bejzbolovou pálkou, kterou dostal k jedenáctým vánocům.   

Je to tady, říká si mladík, Santa by měl každou chvíli přiletět. „Letos jsem si napsal to, že chci vidět Santu s jeho sáněmi a sobi. Hned co si tohle mladík domumlal pod vousy, tak uslyšel chrastění rolniček, zpěv vánočních písní a udýchané sobi. Byl připraven, byl potichu, jako myška a počítal s tím, že Santa zaparkuje svoje sáňe na střeše, a že sleze komínem dolů k němu……
Vše se zvrtlo. Santa přes léto neběhal a byl otylejší než předtím a počítal s tím, že bude muset jít dveřmi, poněvadž se do komínu nevejde. Tohle samozřejmě mladík netušil. Někdo otvíral kliku od domku. Nikdo nevěděl, co se bude dít dál, až na Santu, který měl vánoční náladu, otevřel dveře a……. Santa svým hlubokým hlasem řekl slova: „Veselé Vánoce!!!“ Mladík se lekl, ztuhl a nehýbal se. Byl zděšen, kudy se k němu do domku dostal. Z ruky mu spadla bejzbolka a utíkal směrem k vyhaslému krbu. Cestou na sebe vylil barvu ve sklenici na mléko a svrhnul na sebe stromek. Celý zničený a rozpíchaný ležel u krbu a řekl nahlas: „VZDÁVÁM SE!“ Santa se na něj udiveně podíval a zeptal se: „co prosím, ha, ha, vždyť jsou vánoce, proč si přede mnou utíkal? Ukaž, pomůžu ti.“

Santa natahuje ruku, aby mu pomohl.
„Né! Nesahej na mě“ vykřikl zlostně mladík.

„Copak se děje?“ Santa se ho starostlivě zeptá.
„Nic“ vykřikne a dodá: „ od mých 12 let si mi nepřivezl ani plyšového medvídka!!!“. Tuto větu řekl se slzami v očích…

Zbytek si stařík nepamatoval. Vstal ze svého houpacího křesla, došel pro kladívko, hřebíky a kousek latě.        Okno bylo zpraveno. Už dovnitř netáhlo. Když šel uklízet nářadí, zahlédl něco za oknem, myslel si, že se mu něco zdálo. Tak se posadil do svého křesla, přikryl svá stará omrzlá kolena dečkou. Chystal se ke spánku. A když už usínal, najednou uslyšel hlubokým hlasem: „Veselé Vánoce“.