Po věčnosti

89.

Svět potemněl a oblékl na sebe šarlatový šat.

Je to tak jak říkám každý by se měl z nás kát.

Tam kde nepomáhá modlitba a Bůh odvrátil svou Tvář

tak jako by nás zasáhl prapodivný chlad a řád.

Vytěsnaly jsme své bohy do zajetí stínu.

A pak se sami divili a neurózou to stvrdily.

Ptáme se mi po věčnosti a nevidíme ani za roh.

Všechna svoje tajná přání na břímě si nahoď.

Až poznáš svůj úděl to co tě k tomu to světu poutá.

Tak najednou zjistíš, že láska tebou zmítá.

Až poznáš vyprahlí a zdrcen co je to vlastně s námi,

že jsme se sami sobě zaprodali,

zjistíš možná právě v čas

kolik času a let sněním o své lásce promrháš.