Vzpomínky na dny, kdy jsem se seznámil se smrtí

...po emoční stránce mi to připadá dobré, na rozdíl od a2a2a si myslím, že osobní zabarvení se člověka dotýká více než nadhled... pokud se do čehokoli z podaného může vžít či si to představit... Ale je to otázka obsahu, někdy je nadhled opravdu to nej... ale ne u takového druhu výpovědi... t*

*

Realita mě nakopla do prdele a s poklidným popřáním Užij si to divadlo mě poslala nazpátek do života..Tak to se mi líbí úplně nejvíc.Ale i jinak se mi to líbí, asi tak*

tak já se s a2a2a neshodnu na spoustě věcí, hlavně nikdy nemůžu nic napsat k jeho poesii, páč tu fakt rád nemám..ale tak to je jen můj osobní názorek žeano

První dvě strofy parádní, konec mi přijde jako přílišné lpění na opravdovosti, ačkoliv samozřejmě prd vím.

Tip!

první dokonalá, zbytek mi přijde krapet z jiného těsta, ale za první tleskám

:-)*

zkopírovala bych to samé jako chci_slyšet_tvoje_ticho

To do prdele nezpochybňuji z hlediska obsahu či významu, ale z hlediska výrazu, jak jsem už zdůvodnil odkazem na exprexi celého textu. Pokud jde o tu jajoviost, nezaměnil bych za egovitost, jde mi o to, že si myslím, že vždy lépe působí nadhled než zdůrazněný pohled osobní, mám tedy na mysli dopad. Když to jako čtenář čtu, tak si říkám ...aha, ten autor si prožil své, ale mne se to zase až tak netýká. Nemyslím si, že by sis hřál ego, jen jsi podlehl vlastní emoci.

tripoval si a2? jestli jo, tak nechápu proč ti přijde spojení realita mě nakopla do prdele rušivý, víš ono to tak fakt po tripu na tom celodenim dojezdu jede, realita tě kope do prdele s každym novym člověkem, každou minutou, kterou prožiješ s rozšířenejma smyslama, každym obrazem, kterej zachytí tvý oko.. jinak díky za zajímavou kritiku, bohužel mi příde, že mi vyčítáš v jednom případě nesmysl - "jajovitost" (nebo snad "egovitost") je v básni prostředkem, který má spojit tebe jako čtenáře s mým prožitkem, píšu přeci o zážitku, který nevyzkoušeli všichni. Zároveň se nebojím přiznat, že je pro mě tahle báseň i jakousi "duševní hygienou" - vyrovnávám se tak s jedním mým badtripem... hoWg

Nezní to špatně, snad bych zvolil podstatně menší písmo, což ovšem je jen grafická záležitost, snad bych za sebe vypustil po mém soudu nadbytečné, a také trochu arytmické metafory, konkrétně ...rezavou lžící... ...po dálnici naší mysli... tady navíc přecházíš z osobní roviny do obecné (naši) ...v prostoru... ...do prdele... toto slovo navíc i svou expresí v již tak expresivním průběhu ruší. Tyto přídavky působí zbytečně dopovídaně. Celá ta báseň má výraz hodně "já-jovitý", což je ještě umocněno poměrně důrazným spádem děje, ještě se mi nelíbí 2x použité ...duši..., ačkoliv kontext je v podstatě stejný. Na druhou stranu se mi líbí poměrně spontánní plynulost, jako bys to říkal jedním dechem, civilní jazyk a třeba i pár hezkých obrázků, jako např.: ...když i hvězdička na fotbálku pro dva přestala rotovat po celym stole... ...brutálně popravila moje ego... ...A nakonec, když i měsíc se vrátil do tý správný pozice..., i další, mám z ní dobrý pocit. Tip

*

Mladý- taky sem takhle čmáral.Hraj si.

námět skoro na povídku;) je taková divoká a extrovertní líbí se mi, jak dvě první, skoro epické, sloky, se v poslední sloce jakože zklidní a vyústí v povedenej závěr. *

Užij si to divadlo :o)))))))))))

Mazec...

dobre dobre, vypsal jsi to hodne silne - jedine co mi tam nesedelo je spisovnejsi tvar kontra hovorovy ... priklad : potrisnene X rozbity Ale to je detail *

Taky to přežiju:)

I ty výletníku!

no zbytek se mi taky moc nelíbil, ale nějak sem to přežil ;)

Občas zas cítím vybuchovat atomovky, spánkem mě provází záchvěvy tlakových vln, radiací potřísněné noci, kdy mi do snů vpadají a škrábou mi duši rezavou lžící cítím je v hlavě moje noční nepřátele - iluze jedný rozbitý cesty v Žízníkově 2oo7 výplody kyselých myšlenek. * (zbytek se nelíbí)

líbí se mi.působí na mě nějakou ... (elegancí ?) ...

ššš, tahle báseň se musí šeptat