Z křehkého světa

Když už pluju, nebo jdu, na své hladině Z křehkého světa a nic z toho, není pravda, nic se nestalo, je to dočasná fikce je to, to nejhorší, co si kdo kdy mohl přát? Je to jako, být dravá ryba, mezi klauny a ten stůl, jako by byl vyšívaný Zavolá si tě to samo, až budeš blízko, hora k tobě přijde Hora k tobě promluví sama, je zbytečné řvát na lesy cokoli dělat, dělat s jedinou myšlenkou Vím, můžu se vymlouvat na počasí Něco mi ale chybí, po ránu realita bývá špatný konec.

---