Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDoma
16. 01. 2009
10
8
1971
Autor
Fairiella
Kousek tmy
vyrvaný z noční hluchoty –
stíny se nepřelévají
přes tvé lehké spaní.
Možná náznak můry,
povzdech spící pestřenky
v odumřelém muškátu,
napůl slepý pes
a jeho smutné „vúú“
vyloudí ti záchvěv pod víčky.
Možná kroky tam,
kde nikdo není
a praskání starého domu.
Tón světla
ve vlnovce rána.
Tam je má duše
rozeklána...
8 názorů
duše může být rozpolcena, zejména u blíženců... když řeknu "rozeklaný" napadne mne hadí jazyk... ale co tam po slovíčku, vnímám atmosféru celku */
Náhodou, duši,
jó, rozeklání,
móc pěkně sluší
...na mou tě duši
* má to správně rozeklanou depresivní atmosféru,
jak to mám rád :o)
Honzyk: Nj, babička říkávala, není na světě člověk ten... :D
IVO: díky, u mě boduje to, že jsi mi věnoval čas :) (u honzyka to platí taktéž :D)
...no, u mě ne:))...začátek jo, ale "rozeklaná duše" tady působí jak kudla do zad...
Atmosféra přízračna a tajemna, polosen, polobdění...a ten skoro slepý pes, u mne to boduje velmi. *T