Změna je v rukou kritiky

Písmák je momentálně pro kritiku nedůstojné místo. Už nějakou dobu mi vrtá hlavou, proč současní kritici setrvávají ve svých „potěmkinovských“ funkcích. V co doufají? Je snad nějaký signál, že se změní přístup majitele, a že jediný programátor, jenž jde majiteli stoprocentně na ruku, spraví nešťastně trapný stávající seznam „Výběr kritiků“, aby alespoň jedna z mála oáz kvality měla nějaký smysl?

Naopak! Majitel se „humbukálních“ rozprav na téma zlepšení neúčastní. Kvalita a kritika ho do té míry nezajímá, že strpí dlouhodobou nefunkčnost klíčového seznamu děl a ještě k tomu dá pokyn zlikvidovat odkazy na sbírky a kritické kluby z hlavní stránky.

Má-li se něco změnit, je třeba narovnat hlavu a přestat si namlouvat, že i bez akce „samo“ dojde k sebemenšímu zlepšení. Podle mého názoru nemá kritika na tomto místě smysl. Dokud nedojde k jasné podpoře kritiky: důstojná funkce seznamu výběrů, speciálně profilovaná autorská stránka pro kritiky, kde by se daly odkazovat z hlediska kritika významné názory pod díly a sbírkami, aniž by se ztratily v záplavě spamujícího balastu, návrat odkazů na sbírky a významnější preference ucelených literárních úvah; to je minimálně potřeba změnit, aby kritická práce měla základní smysl.

Jestliže kritici dávají zdarma na trh svoji idealistickou kůži, musí být jasné jejich výlučné postavení. Apriorní ochrana osobnosti a důstojnosti. Nikoliv eliminací neposlušných, ale spolupracujícím tónem správců serveru. Nelze kritikům prdět a slintat do tváře a očekávat další a další názor na čím dál stejná a tedy zaměnitelná díla, nejčastěji utkaná ze sentimentálních klišé nebo ze zlomyslností. Dříve či později takové prostředí sebealtruističtějšího kritika udolá nebo přinejmenším omezí na základní úkonovou úroveň – práskne se sem tam výběr…

Někdo by řekl, že kritika nemá na amatérském serveru co dělat, a když už, tak má pomáhat autorům v rozvoji, dělat z nich básníky, sloužit „hvězdné pěchotě“ až do konce. To je hrubý nesmysl. Amatérismus, jenž etymologicky povstal od latinského amare – milovat, znamená hýčkat, pěstovat, nestydět se obdivovat, nebát se obdivovat apod. V záhlaví serveru svítí prohlášení, které obsahuje slovo literární. Potom je nezbytné se zamyslet, zdali by server neměl řadit literaturu výše, než jakousi sektářskou komunitu, která si na literaturu a její obdiv jen hraje.

Od počátků Písmáka je zde spor o směrování ke komunitě nebo k literatuře. Myslím, že uspořádání serveru vždy umožňovalo a stále může umožňovat  obojí. Symbióza však musí být důstojná a na nepopulární kritické názory musí být pohlíženo jako na kýženou pomoc. Cestou ke změně je demise kritiků z redakce. Je to každého osobní věc, ale setrvávání v kritické „pozici“ za současných podmínek poukazuje na zaměření a motivaci směrem ke komunitě více, než k literatuře. Bez demise zde skutečný dialog o literárnosti serveru nikdy nevznikne.