NEBE NAD SOMMOU-34

Poručík Robert Fantes s vytřeštěnýma očima hleděl přes kulomet na louku, po které kráčela kráva. A to přímo na místo, kde on chtěl se svým kouřícím letadlem nouzově přistát.
„Do hajz…!“ procedil mezi zuby a přitáhl k sobě řídicí páku. Vzápětí se Airco nadzdvihlo a jeho dvě podvozková kola se mihla sotva metr nad klidně stojící a přežvykující krávou. O pár vteřin později zpocený Fantes s letounem dosedl na povrch louky. Hned se odpoutal od sedačky, vyskočil z kokpitu a rozeběhl se ke krávě.
„Ty krávo blbá! Málem jsem do tebe narazil!“ rozkřiknul se, když k ní doběhl. Přitom se zadíval na letadlo, kterému se valil z motoru, jenž byl umístěn za kokpitem, hustý černý dým.
„Krucinál! Vono snad ještě bouchne!“ řekl si a snažil se krávu odehnat od Airca co nejdále. Ta za bučení jen neochotně šla pryč, přičemž od nedalekého statku k nim běžel francouzský sedlák. Ten byl svědkem nouzového přistání britské stíhačky a také viděl, jak na louku dopadl německý letoun Albatros, který si urazil podvozek o střechu jednoho stavení. Toho měl na svědomí Fantes, jenž s jeho dvoučlennou posádkou svedl souboj.
„Attention sera déflagration!“ vykřikl varovně Fantes, čímž Francouze varoval před nebezpečím exploze.
„Ma vache!“ vyhrkl sedlák.
„To je teda hezký. On má starost vo tu krávu!“ pomyslel si Fantes a zadíval se na Airco. V černém kouři zahlédl probleskovat plameny a to nevěstilo nic dobrého.
„Déflagration! Allez á bas!“ rozkřikl se na rozčíleného muže. A tím ho opětovně varoval před explozí a chtěl, aby šel pryč. Uběhla sotva minuta a loukou zaduněl výbuch, který rozmetal letadlo na kusy. Sedlák i Fantes se vrhli na zem, zatímco kráva se rozeběhla pryč.
„Já ti to říkal!“ pronesl polohlasně a vleže se zadíval na hořící hromádku trosek. Muž rychle vstal, nadával a přitom běžel za vyděšenou krávou.
„No, tak já málem při přistání vrazím do krávy a pak ještě dostanu vynadáno vod sedláka,“ řekl si Fantes. Poté vstal a pomalým krokem došel ke spleti trosek německého Albatrosu. Chvíli hleděl na tu změť plátna, drátů a dřeva, načež se zadíval do míst, kde byly kokpity pilota a pozorovatele. Uviděl těla obou letců a dostal se až přímo k nim. Poté se mu naskytl otřesný pohled, z kterého mu bylo špatně. Letec za pohyblivým kulometem měl kulkami znetvořený obličej, pilot byl rovněž zcela zakrvácený a na větrném štítku i přístrojové desce byla všude jeho krev. Fantesovi se udělalo špatně a dovrávoral k nedalekému stromu, o jehož kmen se poté opřel. Chvíli u něho stál s pobledlou tváří, pak se posadil a zadíval se do koruny stromu, kterou prosvítal sluneční svit.
„Jste zraněn, pane?“ uslyšel pojednou ženský hlas, který ho vytrhnul ze zamyšlení. Zamžikal očima a uviděl před sebou mladou ženu.
„Dobrý den! Nikoliv! Jsem poručík Fantes,“ řekl a přitom se rychle postavil.
„Francois Mallet. Už jste se určitě potkal s mým otcem.“
„Ano. Umíte dobře anglicky.“
„Učila jsem se anglicky.“
„Já se zase učil francouzsky. Tohle je díky mně,“ řekl a ukázal na trosky Albatrosa a hořící zbytky Airca.
„Měl jste velké štěstí.“
„To tedy ano. Ti dva Hunové ne,“ mínil.
„To je dobře. Zvu vás na čaj.“
„Děkuji. Snad váš otec nebude proti,“ řekl a přitom se díval na sedláka, který se vracel s krávou.
„Jak se rychle rozčílí, tak se zase rychle uklidní.“
Oba poté vykročili ke statku, zatímco v dálce neustále duněla děla.
KONEC TŘICÁTÉ ČTVRTÉ ČÁSTI