Vzpomínky na chuť eskyma

Vzpomínám

na léta plná smíchu

na nohy spuštěné volně nad jezem

/létaly kolem nich modré vážky/

na kolena

odřená z klukovských her

/ani nevím,

co dělají v tomhle věku dívky/

a na rty slané horkem.

Na to jak vpodvečer

/a bylo to skoro den co den/

utichly najednou naše pusy

mrazivým sladkým chladem.

Stékal nám po bradě

po kapkách

maloval další ťapky na trička.

Tu chuť si vybavuji dodnes

i ty noci

kdy v letním vedru

spali mi pod polštářem

bílí eskymáčci.

Bylo to tak dávno

eskymo už nejím

/vlastně ani nevím proč/

ani sny už nejsou jenom bílé

i když je v nich často ticha

až přespříliš.