Kamenochodci na hlavě hlubiny

 

Kamenochodci na hlavě hlubiny

 

I.

Samorosty

 

Lampa zmírá

         sotva její světlo zahnalo krušný stín.

Dlažba vyhasla

              po úmorném vedru

a čirá voda zrezivěla pod hrstí spadaných vlasů.

Živá voda zemi zasvětí do tajů kamenných soch

                         na podlaze

popsané kaligrafií japonského velmistr haiku.

 

Dalí domaloval obraz

a odhodil štětec do půlnoční řeky bezvědomí.

 

Samorostlé kmeny pohlíží do svých korun

                            a pláčí nad spadanými listy.

Kořeny kráčí na pomezí svobody

                                           a zkroušenosti

               z hladových hlubin vlastní noci.

 

 

II.

Zuf

 

Ponurné obrazy zahazují rám

           a vrhají se na podnikání v oboru reklamy

   neboť je výhodné žvanit a žvanit

                                                 a nic nedělat

jen tak se dají vydělat těžký prachy

                       a nemocné stuhou obvázat

a poslat je na ministerstvo chytrých politiků

                                                   existují –li tací!

 

Rouhám se každý den        alespoň dvakrát

jen tak ze zvyku         aby má řeč s bohem nestála

 

Vybledlé kšandy ladí k zeleným kšiltovkám

                      a potrhané košile hlodají do stolu

s mozaikou z lidských kostí.

 

Zavináče koledují na rozptylové loučce

                  a dostávají jen nesouhlasné mručení

zabetonovaných sloupků

                                s elektrifikací pro nebožtíky.

To víte     je to o hubu         když lezete z hrobu ven

(nebo dovnitř          na návodu o smrti

to nedoporučují   tak to sami nezkoušejte

                  nejste-li úplně mrtví).

 

Kališkáři lamentují nad rozlitým mlékem

                                           a okoralým chlebem

neboť měli žízeň na víno

                  a chuť na maso

                       a dostali jen úžeh z měsíce.

Asi jsou přecitlivělí na hvězdy

                              a jejich protestantství.

 

Zavřít oči a cigaretu zahasit

                                       do rebarborových listů

na okraji okruhu pro zabedněné koloběžkaře

                                   s ozubenými koly všetečnosti.

Lidi mějte rozum

                    a koukejte na reklamy!

                                       Víte kolik to stojí peněz?

 

 

III.

 

DRUM‘N BASSE no.1

 

Za hromobití podivných zvuků

                                    takřka hudebních

v syrovém vzduchu téměř jarní noci

               kráčí po břehu světlo lampy

a snaží se skočit do vln řeky

                          jež matně pluje pod mostem

po němž přejíždí vlak

                      do stanice nekonečno.

 

Je však podivnější šílená řeka

                                  nežli kovově hučící most

s oranžově-černým nápisem INRY

                  a protihluková bariéra nad ním

pohlcuje jen dráždivou kostelní věž

          ve světle reflektorů

                                            čnící do nebes

               jako hrozící prst boží.

 

Tonoucí světlo strháváno

                               kalným proudem

pomalu ztrácí sil

                         a kostelní hodiny oznamují

pátou hodinu ranní

                               a podivné bubny zní dál

na památku utopených lamp.

 

IV.

Varna na prstě chameleóna

 

Technohouse cherubíni vláčí svá unavená těla

                po tanečním parketu neonových svodidel

klikaté cesty do laserového nebe.

 

Kovové dveře pobité dřevěnou vůní

                                  březových větví

zahaluje mračna lítostných stop

zapředených v prostoročasu marnivých kroků

            nad propastí

                                          do které se nepadá.

           Však nelze jí ani opustit

bez smrtelné křeče smutečních dnů.

 

Na posledním kilometru

už ani asfalt netvoří součást zranitelnosti

                                  centrální nervové soustavy

     neboť traumata drtí

zasněžené prsty ledových chameleónů

               jež by měly chránit jako airbagy

při čelním nárazu do osamělého stromu žití

                    jež vyrůstá uprostřed zatáčky

                                                 nemocniční chodby

utopené v nespravedlnosti    biologické

         nedokonalosti.

 

Sarkastické žebrolamy odůvodňují zkaženost

                                                dovádivých pěstí

a zastrašují podivnost tuningových výfuků

           dávících snůšku prasečích kostí

                             osazených v třínohých stolech

psychiatrických léčeben.

 

Ostnaté dráty již pronikly k  srdci

                                 a cherubíni spadali do sklepů

v nichž dým zahalil tmu novodobým          

                                                        gladiátorům

                         jež neumí kráčet s nadějí

po zaplivaném cirku současností

                      s temnými stíny v minulosti

a sebevražednou budoucností.

 

 

V.

Multifokalita

 

Mnohačetná červenost odrazu

                              roztříštěných zrcadel

zkrápí ladnost labutí bělosti

                                                 spadené

                pod rozlepené krabice

od exotických paraplíček

                               s vůní cracku.

 

Dávná ztracenost

zavazuje mastodontickou potemnělost

                  zkroucených údů veškerého lidství

uzavřeného v neprodyšných kapsách

         emoční lability centrálního zančinu

                              v poinfarktovém srdci ronina.

 

Padající lidství se zběsile zachytává

                                            sebemenší          

          zdvořilosti

ale – ani – ona      nebudí důvěru bílých košilí

                                            na torzech otazníků.

 

Pravidelný krok vervy

vytrácí se s pokračující hodinou červotoče

                                šelestícího v dřevěném stropu

                    nevnímajícího nevědomí.

 

Burzovní zpravodajství provokuje

posttraumatickou stresovou výhybku

         aby se přepla do směru věčnosti

                           pro vzpomínky zakázané zóny

        soumračných tváří.

 

Odkazy na stránkách internetového bojiště

                                          zajišťují nezletilé bojovníky

              s otevřeným zraněním 21. století

v němž pálí solná nenávist maximálních prožitků

bez nichž by byl život pouhou cetkou

                                                     v rámci zbytečnosti.

 

 

VI.

 

tog.cz

 

Moderní bojovníci s tenisovými míčky

                 na provázku

žonglují v technospirále zkroucené noci

              v područí světla z pekel

                                                 obarveného

 barevným spektrem neodbytnosti.

 

Pokřivené větve zvoní na poplach

                          před příchodem roztříštěného skla

simulovaného řinčení

              v útrobách velrybí snídaně.

 

V hrnci s kšiltem vrávorá maskáč obecný

                                    a na své paži nese sousoší

ukradené ze svatoVáclavského dómu.

 

Pastelky v kapsách haraší

                                              v kusé 

trochu opilé jedinečnosti

                v niž úpony sladkého vína kysnou

a sukně naruby povznáší nápaditost

               hadích zmocněnců za mixážními pulty.

 

Poletuchy skládají účty moučným červům

                        rozvrácenosti optických klamů

v genetické nedokonalosti

                               různorodé rozervanosti lidství.

 

Zcepenělé postavičky roztály

do zlatozelených kaluží absolutní vyzývavosti

                               zahradní koláže

pod nemravnými mraky

                                      nezvěstných nebes.

 

 

VII.

Xuigifa

 

Šalebná zeleň vpila se do sklenice minerálky

                    neboť nikde jinde nebylo místo.

Klam a rovnováha poztráceli skromnost

                                                       v diamantovém dole

ve kterém se těží už jen pochybná

                                                   emoce otupělosti

na niž ulpívá zatracenost minulosti

             ve stínu neklamného znamení

manipulace s kamenností srdce

                                   tedy     

                                             jeho prokletím.

 

Nezdárné jsou květy kaštanových výrostků

jež se zpupně tyčí do mračen

                                  nesnesitelných pohnutek

které bombardují zasmušilost hříběcích slz.

 

V hřívě ukrývá se spanilost

     protkána větrným poustevníkem

                               jež se svou touhou rovná

k magickým větrným mlýnům

               jež chtějí rozemílat diamanty na prach

neboť jim obilí připadá příliš obyčejné

a mouka je zahlcuje až po okraj lopatek

                                na nichž se houpe don Quiqot

jež se jen málo bojí růžových vějířů

                               sarkastických roztleskávaček

ve vysokém věku prosperity.

 

 

 

VIII.

Elllfhul

 

Drobné desetihodiny se nesou

               v pozvolném rytmu kobercového čištění.

Zapáchající desinfekce přebíjí

    potenciální poměr rovnice o dvou neznámých

a předci znalých skutečností

       rovnici zavrhují       neboť je zcela nereálná.

 

Neadekvátní bludy protínají 36. rovnoběžku                                  

             v přítmí

                             polapených lamp.

 

Solidní panelový dům

          se zcela nesolventními nájemníky

pokukuje po prázdninové dovolené

                                           u Máchova jezera.

 

Pospolité břízy provázejí pocestné

                         do jejich chmurné skleslosti

neboť osobitý asfalt odmítá dojít na konec cesty

protože

                proto

                             prostě tak

že žádný den není dobrý na umírání

         ani ten nejohyzdnější

                                                      možná.

 

 

IX.

Ihasnuovo

 

Zapomnětlivé prsty bloudí na spoušti

                                                         kritických okamžiků

lovených v podvědomí polomrtvých polobohů

                                                     zaháknutých

do koloběhu zamračených lapálií

            zbytku

                           poloprázdného života.

 

Fantasmagorie  bankovních polykačů ohně

            provází chrliče  vyschlé kašny

                         na scestí

                                     s mrtvým aligátorem

jehož zuby se zaklesly do lhostejnosti.

 

Je-li libo ostnatou růži zardousit

            pak bílé rukávce mohou lhát o smrti

v niž schází lítost nad ztracenou existencí

            papírových kapesníčků

                                    utopených v pláči.

Tísnivé komety vyvrhují struny chaotických sítí

                                                         pro něž neexistuje        

                    čas

a bez poskvrny kráčí gentlemani po ulicích

                   neboť prsty nenašly odvahu ukázat

a odsoudit zabití

                    jež uvrhlo duši do chaosu        

                                                          ztracenosti.

X.

 

lchrog phjop

 

V ortodoxním životě ve hříchu stojatých vod

                 koluje blahobyt zhýralých pocitů

                                                              marnosti

o přehlcení informačních kanálů.

 

Uvnitř železné pěsti svírán je emoční proud

                                                 zastaralých ideji

a zámky s cukrovými klíči

                jež drtí oddanost vůči prorokům .

 

            Sychravé komerční zneužití těl

pokulhává v industriální kategorii technobytí

         svíjejících se cárů

                           užitkových cool oblečku.

 

Ryzí blahobyt v pátém patře zemljanky

               překypuje oddaností k přírodě

u níž nelze brát ohled na totožnost božství.

 

Kulaté průzory tlejících těl zhanobených světem

extrahují sklivec přes  mozkové buňky

             v nichž zmírá osobitost středního věku.

 

          Satisfakcí je zdevastovaná churavost

na pláni prokouřených automobilů

                                                na cestě

k noblesnímu zvětrávání

                        Horní, Dolní Třasořitky.

 

Vypečené protest songy hlaholí nad hlavami

                     žabích automechaniků

v prostém turbanu

                  a s vietnamskými sandály od Xian Ťinga.

 

Despotické mámení hvízdá na dva prsty

                                                  naftového pole

na němž se staví  pyrocvičiště

                       reklamních sloganů v akcí se slevou.

 

 

XI.

 

Kjoli

 

Desolátní komory jaderných hlavic

           spouštějí obavy o životní prostředí

eskymáckého narkobarona

                           s blue birdem na rameni.

 

Lahodné shluky alkoholu

                                 kolují v krvi

opilého bezdomovce s adresou pod mostem.

 

Bez obav ráno padá mlha člověčenství

          na mokrý asfalt

                          vedle kapek slz

z poháru kanárka zavřeného v kleci.

 

Stíhací letka sršňáku

             nenese zodpovědnost

                           za vzniklé škody

při útoku na hlavičku paragrafu šest

             žebrajícího zákona o štěstí.

 

Nosíme svoje smutky hluboce skryté v sobě

    a přesto přesahují naše nejtemnější propasti

                 a hlubokost je nicotná

s žalem jež obrůstá naše sny.

 

Zapomnětlivé fialky

                zastiňují drobné kapénky deště

a zatvrzují se proti hmyzím škůdcům

               s úplně blbou barvou na krovkách.

 

Chiméra prorůstá zbytky odhodlání

   a vzteklá bezmocnost buší do vlastního bytí.

 

Pod okapem svitla naděje

        na vláhu pro spálené listy císařských bonsají.

Hledí ven s kaligrafie Bernarda Caloze

        a mluví japonsky

               a ovšem že    ještě i jinak 

ale taky nerozumím.

 

Chodníky slyší kroky lidských strastí

  nelze je ukrýt v závoji z meduněk

     nelze je ukrýt v děravých kapsách

        nelze je zapřít jako Petr  Krista

           nelze zabít

                         co samo vraždí.

 

 

 

XII.

 

Jihifadkcinom

 

Neslyším snová slova z úst      jež nepatří snu

                      však vzdálenost křičí docela blízko

jako by chtěla přehlušit divoce bijící srdce

           v soustavě těla

                           s úplně zcepenělým mozkem.

 

           Kargo kultické vědomí

maluje černý obraz

           na černou stěnu karcinomních struktur

     pod zeleným listem jara.

 

Pořád neslyším žádná slova

jen zvuk děl na bitevním poli uvědomění

             zní

                   bum

                         bum

                              bum.

 

Na asfaltovou silnici položím koberec

            z bílých oveček.

 

Seriozní hlasatel pozdních zpráv

                   vykonal popravu klamným nadějím

na sjednocení včelích  úlů

                                           na kraji lesa

            v němž se skrývá zoufalý vlk vegetarián.

 

Očistné plameny zkreslují kůži ve hře

                                                 světlostínu

        nad utopenou kytarou

                                      ve strouze

             chudokrevných potoků naděje.

 

Exstatické

               cytostatické

                                 statické

tak trochu vzácně komíhavé

však nevítané je podezření na čepeli nože

           jež v hrudní kosti zabijí sen.

Prý

      je

            to

                    ra – ko – vi – na

   řekla

             hrůza.

---