Nadpřirozeno?

Nadpřirozeno..

Logicky.. no dobře, logika v mém případě není to správné slovo, takže jinak… čistě analytickým pohledem může nezaujatý pozorovatel konstatovat, že se bude patrně jednat o cosi nacházející se kdesi nad jakýmsi přirozenem.

Avšak!

Co je ono přirozeno, jaká je jeho podstata, barva, chuť, vůně, výrazivo?

A kde se mu ráčí pobývati?

Přirozeno je to co splývá s průměrem? Přirozeným je snad ten, na něhož si lidé za jeho zády neklepají na čelo?

Nebo je přirozeno vágním subjektivním čímsi, jež si každý definuje pro tu kterou danou chvíli pro ty které své v momentální chvíli dané potřeby?

Zklame-li nás pozitivní definice, pak má lidská věda ještě v zásobě definici negativní. Co není přirozenem?

Kde leží hranice mezi přirozenými a nadpřirozenými schopnostmi? Na mapě není, tam jsem se dívala, tak kde tedy?

Podle mého skromného úsudku nemůže nikdo sám o sobě říci, že by snad mohl být obdařen nadpřirozenými schopnostmi, ovšem pakliže mu tyto nebyly uměle implantovány. Stejně tak i dítě od narození barvoslepé, nepozná svůj nedostatek, pokud mu nikdo neřekne o škálách barev jeho oku skrytých. Tak jako se člověk narodí s neschopností čehosi, narodí se i se schopností něčeho jiného.

Avšak! To on NEVÍ… né, to on neví, on dokonce ve své nevědomosti naivně předpokládá, že to co umí on umí i celé lidské pokolení a tedy on není nic vyjímečného a tedy abnormálního.

Možná jednou zjistí, že to tak nefunguje, a možná taky ne. Leč stane-li se mu tak, je jeho srdci bližší myšlenka, že oni, ti okolo, ti cizí jsou nadpřirození, vždyť přece to co on umí je naprosto všední, normální, každodenní a tudíž přirozené… aspoň co se týče jeho maličkosti.