Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZasněžená etuda
Autor
Ferry
Scéna: Sovětský svaz 5. listopadu 1964 - Na kopečku u Bereziny stojí Sergjej Bondarčuk,
Vjačeslav Tichonov a Ludmila Saveljevová v historických kostýmech z Vojny a míru ve
sněhové závěji. Na stolečku, z kterého ze sněhu vidna jen deska, stojí láhev vodky, čtyři
sklenice, talířek s nakládanými okurkami. Do sněhu kolem zapíchány různé druhy
dobových zbraní. V rozostřeném pozadí se Oleg Tabakov jen v trikotu pracně souká do
silonové napodobeniny lví kůže.
Tichonov ( mne si ruce v palčácích), vztekle: „Serjožo, aspoň se už napijem, já na Kutuzova
nečekám.“
Saveljevová (vytahuje si liščí kožich až k uším, zpod límce huhlá), chraptivě: „Ano, dovol, dovol
nám to už, Serjoženko“, vždyť je 18 pod nulou jako v roce 1812.“
***
Bondarčuk (deklamuje jako v roli): „Stydím se za vás, vy čubčí parchanti, já s vámi jak s máslem a
vy jen nevděk nevděk, ojojoj, Rassija, mať radnaja, nět- li těbě skučno kak mně?“
Tichonov a Saveljevová (gestikulují a pitvoří se, aby je Bondarčuk neviděl. Tichonov nalévá do
dvou sklenic vodku, svou sklenici pozvedá: „Na zdarovje“, (oba pijí).
Bondarčuk (zapotácí se): „My padažďom, prósto.“
***
Saveljevová – „Hele, on je na mol.“ (rychle nalévá vodku do vyprázdněných sklenic. Svoji pozvedá:
„Na úspěch nejdražšího filmu všech dob.“
***
Bondarčuk (obrátí k pijákům pozornost) :„Job tvoju mať – oni pijou. Vjačeslave, ty dobytku, to mám
za navození bojové atmosféry? A vy, madam, baletko jakási, neherečko toporná, co
do sebe vodku ládujete? Na generála a jeho bílého koně nepamatujete?“
Tichonov (lehce zadrhává): „A co já tady vlastně, spoluherče můj a režisére? Vždyť jsem padlý už
od Borodina, 14. září mě dostala svině francouzská. Od tudá já už nepřítele z matičky
Rusi hnát nebudu.“
Bondarčuk (rozpřáhne se na Tichonova. Saveljevová rychle nalévá vodku do třetí sklenice a
vtiskne mu ji do ruky. Bondarčuk ji na ex vypije. Po tváři se mu rozlévá
spokojený výraz): „A ty, čto takoje, Vjačeslav, Stanislavského izučilsja? Těbjé núžno
atmosfér vychutíť.“
Tichonov (objímá a po brežněvovsku líbá Bondarčuka, snaží se nalít mu vodku, ale láhev je
prázdná): „Gdě vodka? Gdě vodka?“ Řve hystericky : „Ja sprasil, gdě vodka?
Těpěr my zděs pagibněm ot maróza.“
Začíná hustě sněžit.
Saveljevová (se šibalským úsměvem vytahuje zpod stolu ze sněhu další láhev vodky, zuby
vytrhává zátku a nalévá do čtyř sklenic. Tři rozdává).
***
Bondarčuk: „Šikovnaja Sněguročka. Talantlivaja.“
Saveljevová (koketně): "Baletka jakási.“
Tichonov, Bondarčuk, Saveljevová ( v nastalé vánici natahují ruce se sklenicemi ke čtvrté na
stole): „ Da zdravstvujet Konstantin Sergějevič Stanislavskij.“
Tabakov (vbíhá na scénu v kostýmu lva s velmi vycpaným břichem. Chápe se čtvrté sklenice,
labužnicky vypije vodku a s přimhouřenýma očima se obrací na obecenstvo):
„ I Lev Talstój.“
APLADISMENTY