To co jsi šeptal

Byl celkem obyčejný červnový den, až na to, že bylo vedro k zalknutí. Děvčata na sobě měla jen lehká tilka a až nestudně krátké šortky. Chlapci „nahoře bez“ byli právě tak sexy jako modelové z reklamy na spodní prádlo. Tolik surrealistický obraz nereálna.

Ve skutečnosti bylo přímo nehorázné vedro. Takové, při kterém se člověk potí jako nějaký zástupce sudokopytníků a vyhýbá se každému fyzické u střetu se soukmenovci, jelikož tam kde je vedro, není třeba se ještě nechat zahřívat. Nehledě na to, že každý z dotyků je zpravidla nechutně lepkavý.

O trochu lépe jsou na tom pouze ti, kteří žijí poblíž vodních toků, nádrží či podobných byť kulturních zařízení. Tak jako například Dana. Jejich baráček leží až skoro přímo u paty rybníčka. Celé dny se tedy může dle libosti čvachtat v poměrně čisté vodě stejně jako Roman. Roman, její soused přes rybník, jak ho občas žertem nazývá. Obvykle tam blbnou spolu. Už někdy od školky. Znají se vlastně celou věčnost. Snad až příliš důvěrně. Okolí jim jejich přátelství trochu závidí, ale oni ví, že nic není tak dokonalé, jak se na první pohled zdá.

Koneckonců jak čas neustále plyne míří každý trochu jiným směrem. Roman na architekturu a Dana jako budoucí účetní. Možná proto se teď vídají méně často. Prakticky jenom o víkendech a svátcích.

Právě dnes se zase po dlouhé době vydali společně k rybníku. Dana ráda plave a plave dobře, zato Roman se raději jen tak šplouchá na mělčině. Většinou stejně zvolí kompromis. Pár temp napříč rybníkem a pak závody. Roman se už ani nesnaží vyhrát. (I když Dana někdy schválně plave pomaleji, aby ji mohl předehnat.) Na konci trasy se Roman vždycky naoko zlobí, že ho zase Dana předběhla a obvykle rozpoutá vodní bitvu. V okamžiku, když Danu toto škádlení přestane bavit, většinou mu bez vetší námahy zase uplave. Obvykle je při tom spoustu šplouchání, žbluňkání i jiné ryze vodní zvuky. Není divu, že Dana nemohla slyšet co ji Roman říkal. Vlastně si ani nevšimla, že ji chtěl něco sdělit. A už vůbec ne, že má dnes zvláštní, až melancholickou náladu.

Roman se nakonec rozhodl, že jí to řekne až bude větší klid. Snažil se chovat normálně  vesele, ale moc se mu to nedařilo. Dana si přesto ničeho zvláštního nevšimla, byla příliš soustředěná na sebe. Na své radosti i starosti. Normálně by o nich Romanovi určitě řekla, ale teď byli příliš daleko a ona si myslela, že by ho to stejně prakticky nezajímalo. Taky snad nechtěla kazit pohodovou atmosféru, jak si myslela.

Když byla plaváním příliš unavená, doplavala ke břehu a složila se na prostornou deku. Roman, který vzdal plavání již dávno, si pomyslel, že konečně má možnost s ní mluvit. Zkusil začít banálně, jenže jakmile se začal propracovávat k tomu hlavnímu. Opět ho něco přerušilo. Tentokrát jejich dávná spolužačka Katka. Normálně by byl rád, že ji po dlouhé době zase vidí a tahal by z ní novinky, dnes však působila jako rušivý element celé dopoledne.

Když se společně loučili měl pocit, že příležitost promluvit právě promarnil. Katka se však zmínila, že večer je ve městečku suprovní akcička. Dana byla nadšená – musí tam jít a Roman půjde samozřejmě s ní.

Nová naděje však přinesla pouze nové zklamání. Celou dobu se kolem Dany rojilo spoustu starých známých. V prvním okamžiku, kdy s Romanem relativně osaměli jí to řekl. Jenže Dana ho zase neslyšela. Nemohla ho slyšet. Hudba hrála příliš hlasitě, lidé na parketě byli příliš hluční a on dost nekřičel. Měl opět pocit, že všechny možné příležitosti nenávratně propásl. Zdálo se mu, že když s ní nedokázal mluvit dnes, tak jí to už neřekne nikdy.

Den se pomalu chýlil ke svému konci. Bylo stále nezvyklé teplo. Člověk byl celý malátný. Nemohl spát a nemohl bdít. Takový ospalý večer, kdy se nic neděje a nebo se toho děje až příliš.

Dana s pár kamarádkami šla pomalu domů. Hlasitě si všechny povídaly, smály se a trochu hlouply. Taky Roman mířil k domovu. Když kousek před sebou uviděl Danu, zavolal na ni. Tentokrát ho slyšela dobře. Otočila se a celý její hlouček se zastavil. Roman se rozběhl, aby na něj nemusely dlouho čekat. Neviděl, neslyšel. Není divu, že přehlédl auto, které v ospalém městečku jelo poměrně rychle. Ozval se skřípot brzd. Roman couvl, ale budoucí srážce již zabránit nedokázal. Dana vykřikla a rozběhla se k nehodě.. Roman ležel na kraji silnice, kam  ho auto odmrštilo. Dana se k němu sehnula a Roman konečně řekl to, co měl celý den na srdci. Vlastně spíše zašeptal, přesto ho Dana slyšela naprosto zřetelně….