Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSlužba
Autor
Marcela.K.
Vítr přirazil vrátka.
Zastavila se před nimi. Je to snad znamení?
Podívala se na display mobilního telefonu, který se ji rozsvítil v dlani.
Káča --- Mám to za jedna :-)
Úsměv se zastavil v půli cesty..
Palcem začala vymačkávat písmenka. Gratuluji! Dostaneš diplom za vzornou reprezentaci
nemocnice xy…a na tabuli cti a slávy budeš označena zlatým rámem! :-)
Ať má radost, pomyslela si a strčila mobil do kapsy.
Když zavrněl podruhé, už se neusmívala. Odpověď od Káči ji nepřekvapila.
Přála jí ten úspěch
… odjížděla domů , hlavu zase plnou pracovního dne, který měla za sebou.
Nejvíc ji dnes zaskočily letopočty narození dvou žen. První byla jen o dva roky starší, než ona.
Rychlá ji přivezla hned v sedm hodin ráno. Roztočil se kolotoč vyšetření, aby ji vysadil na sále neurochirurgie krajské nemocnice.
Přemýšlela … je stejně stará jako moje sestra.
Příliš úzkostnou obavu přetrhly vibrace telefonu, který nosívá v kapse.
Chytila se té zprávy, jako když se tonoucí drží stébla.
Hlavně už nemyslet na tu ženu, kterou tou dobou rychlá za houkání sirény odvážela z nemocnice směrem ke krajskému městu.
S radostí pokračovala ve hře o které ví kdy začala, ale netuší kdy skončí.
Před obědem díky ní, zapomněla na to, že jí stačí třeba jen ty dva roky a může ležet ochrnutá na půlku těla na vyšetřovně, kde se nad ní budou sklánět lidi v bílých a bleděmodrých uniformách a v pauzách mezi zvracením se jí ptát kdy, jak , proč , jak dlouho a kdy poprvé…a ona nebude znát slova, kterými odpovědět, protože její ústa nebudou schopná je zformovat.
Odpoledne už nedokázala přestat pinkat do vět, které díky moderní technice, rozsvěcely jiný mobil sto kilometrů vzdálený.
Po večeři si vzpomněla na tu ženu z ranního shonu.
Stála právě u lůžka pacientky, která tentokrát byla o dva roky mladší….
Vzala do ruky odsávačku, sterilní savku zavedla do otvoru v tracheostomické kanyle.
Dívala se na stále ještě krásnou ženu, která se snažila odkašlat hleny z průdušek.
Náhlý záchvěv těla obloukem vystřelil na její rukavice obsah žaludku nemocné.
Kupodivu se ani nelekla a okamžitě ženu stočila na bok. Odsávačkou pokračovala v práci, aby zabránila zvratkům dostat se z vnějšku do kanyly.
Když omývala s pomocí kolegyně štíhlé, nemohoucí tělo , prolétla jí hlavou vtíravá myšlenka. Určitě ani tato žena nepočítala s tím, že skončí v tak zuboženém stavu na nemocničním lůžku.
Blížil se konec služby.
Najednou ji přišlo vše tak nesmyslné. Display telefonu oslepl. Radost se přetavila do únavy . Někde v rohu šatny se v šeru krčil smutek.
Otevřely se před ní vstupní skleněné dveře , nadechla se studeného vzduchu , usmála se a vykročila do tmy.