Stručná historie očima Scimitara : Evropská válka 2004-2008

Dobrá otázka, než člověk začne něco psát, je proč ? Proč se vlastně snažím tohle všechno někomu sdělit ? Jednoduše proto, že informace mají nejvyšší cenu. A tenhle článek pude dobře na odbyt. Stačí znát ty správný lidi (dobře,dobře, nelidem se omlouvám za použité slovíčko...mínil jsem kontakty, samozřejmě) a ti se o všechno už postarají. A já si pak v poklidu dožiju v nějakým baráku na okraji Prahy, hlídanej tlupou drsných hochů a ještě drsnějších koček. Víte jak to myslím. NE ? Kurňa chlape, vodkaď si spadnul, snad ne z měsíce ? Tohle je Praha. Našinci zvaná Ráj, cizinci Peklo, Bordel, Díra. Stačí si vybrat. Defacto tu máme už jen tři části. Centrum, VIP a slumy. Ale to odbíham. Kde sme to ? Jo, ten článek. No, bylo to asi tak. Někdy před půl rokem za mnou přišel jistej pan M (jeho pravý jméno sice znám, ale nehodlám spáchat sebevraždu tím, že bych ho vypustil do éteru) a zadal mi tenhle job. Posbírat historii a dát ji nějakou formu. A to čistě nezávisle. Řeknu ti, naškrábal sem takový svinstvo, že by mohlo položit nejednu korporaci tady v Praze. A samotný tatík by měl horkou půdu pod nohama. Co ti budu víc povídat. Tady máš kopii, tady prachy. Koukej to dostat do Londýna v pohodě...

Tento článek byl uveřejněn 23.6.2079 ve speciálním čísle anglických novin Times.

Historii píší vítězové. Odvěké pravidlo, platící po stovky, ba i tísíce let. Ale co v čase, kdy vítězů není a jsou jen poražení ?! Co pak ? Jednoduchá odpověď. Nastoupí nezávislý novinář. Tímto si dovoluji předložit výtážek z mé půlroční práce o historii nejen Prahy, ale i celé Evropy.

V roce 2003 se v Bruselu konala všem známá mírová konference států Evropy a Ruska. Došlo zde k podepsání smlouvy o jaderném odzbrojení, což mělo za následek vyslání nezávislých pozorovatelů do všech, nyní odtajněných, raketových základen a následné demontáži a destrukci jaderných střel. Veškeré jaderné ponorky byly převedeny do záložních flotil a v roce 2004 nezbyla v Evropě a Rusku žádná jaderná střela, schopná odpálení a zničení cíle. Spojené státy tuto akci odsoudili a odmítli se připojit. Tohoto příkladu následovala i komunistická Čína. Mezitím, na přelomu roku 2003/2004 došlo k dalším nepokojům na Albánsko-Makedonských hranicích a mezinárodní síly, nyní bez účasti Američanů, byly vyslány, aby zabránili v krveprolití. Díky převaze techniky, zásob a munice, byla situace v zimě 2004 stabilizována. Avšak k zvratu došlo 18. února, kdy znovu vypukly střety mezi radikálními Albánci a Makedonskou armádou. Úkolem zastavit potyčku byla pověřena jednotka zvláštního nasazení SSU (Special Sabre Unit). Ta narazila kolem 14:36 na tankovou pozici a po krátké radiové poradě s velitelstvím, ji zneškodnila. Jaké však bylo překvapení spojenců, když zjistili, že zničený tank T-95 nebyl albánský, načerno koupený v Afghanistánu, nýbrž ruský a právě se chystal přesunout do oblasti nejprudších bojů, za cílem zjemění napětí. Horečná práce spojeneckých vyjednavačů by možná přinesla ovoce a tento incident by byl zapomenut, nebýt zprávy z 16:11, hovořící o sestřelení útočného vrtulníku SuperVasp francouzské armády ruskou mobilní protiletadlovou obranou. Na obou stranách se množili naprosto spontání incidenty. Velení bylo bezradné.

16:43 sestřelen ruský hlídkový letoun Iljušin IL-54, 17:25 přestřelka dvou pěších jednotek, 38 mrtvých, přes 50 raněných, 17:55 zahájena palba na pozice ruských tanků u vesnice Komučavo raketami SETH, 16 tanků zničeno, 76 vojáků zahynulo,18:22 minometný útok na britskou polní nemocnici, z mužstva, čítajícího kolem 200 mužů, přežilo 13, materiál v hodnotě 2 miliónu liber shořel. V 18:41 kontaktuje zmocněnec NATO sir Edward Bronstein ruského prezidenta Petera Nikolajeviče. Rozhovor končí přerušením ze strany pana Bronsteina. V 18:57 se ruská strana dozvídá o bombovém útoku na budovu velení NATO v Bruselu. Zmocněnec Bronstein, celá rada a generální štáb zahynuli v troskách budovy. K útoku se přihlásil plk. Ivan Chruščenko, velitel ruské speciální jednotky IBEN, přesně v 19:00. V 19:06 je napaden prezidentský palác v Kremlu. Palácová garda klade tuhý odpor, avšak zanedlouho je přemožena mnohem zkušenějším a vycvičenějším protivníkem. Kolem 19:15 je do všech ruských televizí puštěn přímý přenos z paláce. Před zraky národa je popraven prezident Peter Nikolajevič a jako nový vládce se prohlašuje jistý generál Alim Alexandrevič. O pár minut později je Rusko znovu carstvím s novým carem Alexandrem I.

Jednotlivý prezidenti Evropských zemí volí taktiku vyčkávat. Síly NATO se z oblasti Balkánu stahují. Ruské jednotky lámou odpor Albánských povstalců a prorážejí makedonské pozice. Z noci 18. na 19. února zabrali rusové Makedonii. V odpoledních hodinách se do Londýna sjíždějí delegáti všech svobodných Evropských zemí. V 19:30 je předána Rusku oficiální nóta s žádostí o okamžité zastavení vojenských intervencí. Kreml mlčí. Po 21 hodině se do pohybu dává 7,8,10 a 12 tanková divize z armády generála Pruskova. V 23:00 překračují hranice Bulharska, Ukrajiny a Polska. V 23:06 vyhlašuje Rusko Polsku válku. V 23:11 se mu dostává odpovědi z polské strany. V 24:00 vstupuje do války proti Rusku aliance, sestávající ze sil Francie, Británie, Belgie, Holandska, Itálie, Španělska, Německa, Rakouska a České republiky.

Rusové porážejí v sedmi bitvách veškeré polské tankové a letecké síly. Zbytky polské armády ustupují do Čech. 26. února dochází ke střetu leteckých sil aliance a Ruska. 4. březen se zapsal do dějin jako nejkrvavější tanková bitva Evropské války. Na straně aliance bylo přes 2600 tanků, Rusko disponovalo silou o 300 tanků větší. Ztráty byly na moderní poměry strašlivé. 3700 tanků zničeno, 13000 mužů zahynulo v bojích. Obě strany jsou vyčerpány. 28. března vyhlašuje Irsko válku Velké Británii. 7.dubna zanikla Česká republika, rozdrcená Ruskou pěstí. Válka se přelévala tam a zpět. Nejvíce trpělo polské, české a rakouské území. Stali se z nich rozoraná pole, posetá zničenou techniku a hnijícími vojáky. 4 roky bojů, 4 roky umírání.

Praha přetrvala