Bečvanské pověsti - Jak staříček potkal vodnika

hodlám pokračovat a nic mě nezastaví tak to zkuste, mimochodem je to psane valašskym nařečim pokud někdo nebude rozumět klidně přeložim do spisovne češtiny ale nebude to ono pač to nebude mit tu krásnou zvukomalbu...

Stalo sa to kdysik dávno, to sem ešče nebyla ani na hřiboch, no a můj starý tata byl tež ešče skoro děcko. Staříček dělal, tajak všickni chlapi, na pile, potem z tého udělali komunisti kravín no a teďkaj je tam zbrusu nová konírna, ale to je len tak mimochodem. Byla to práca jako každá iná, dřelo sa tam od tmy do tmy a peněz nikdá nikdo moc nedostal.
Stalo sa to kerýsik deň v týdnu, když šel staříček z práce přímo rovno do hospody. Byla už tma a bylo slyšeť enem hučení vody ve splavě. Staříček nesl pytel pilin na topení, nadával si v duchu, že si nevzal táčky a musí sa s tym táhnuť na zádoch, když v tom na něho kdosi zavolal. No baže sa leknul, myslil si, že volajů z pily kvůli tym pilinam, ale nevolali. Porozhlížal sa a zjistil, že nikde nikeho nejni. Řeknul si, že sa mu to asi enem zdálo, protože byl přímo vedla splavu a ten hučel a duněl až nebylo pomály slyšeť ani vlastního slova. Kym šel přes železný most kusček níž pod splavem slyšel volání zas. Tož to ho už řádně nasralo, kery blbec si z něho zkůšá dělať prdel!
Kusek sa vrátil, ale nikeho nenašel ani po keřach schovaneho. Naraz sa podíval a na splavě seděl vodnik! Leknul sa, kusek odskočil, ale tam bylo zabradlí mostu, kym vodnik znova zavolal pustil pytel s pilinami do Bečvy a metal dom jakdyby mu hořelo u prdele. Ráno to řikal chlapom na pile, ale ti mu nevěřili, že pry sa mu to zdálo. Staříček sa na nich nasral a ani do hospody na mariáša s nima nešel. Jak šel dom kol Bečvy měl bobky u prdele, furt sa otačal a valil o sto šest, aby byl doma, co nejdřiv. Tehdá byl doma prvně ai na večeřu s děckama. Můj stary tata mi to vypravoval. Ukecali ho potem, aby jim řeknul pohadku než šli spať. Staříček si ale žádnů nepamatoval, tož jim řeknul, co sa mu stalo. Stary tata byl z nich nejstarší a na pohádky nevěřil, zeptal sa staříčka či enem neměl vidiny z tého koštovani Juříčkovej slivovice, ale stařiček sám nevěděl.
Dodnes sa nevi esi si ze stařička nekdo dělal prdel či to bylo tu slivovicu. Ani sa to už nikdo nedozvi, ten kdo to zažil už tu neni a splav už sa tež rozpadá, tož ten vodnik už sa asi tež odstěhoval.

---