Zkus si přečíst třeba "Papír", ten rychlokvašný - řekl bych - není.
Co je to zač, ten vědecký klub?:)
Proč myslíš, že ho nerozvíjím?:)
V každém případě moc děkuji za zájem, dlouho se mi to nestalo :)
Čekal jsem něco, co nepřišlo. Tohle je pro mě už příliš ohrané téma včetně způsobu zpracování. Chtělo to hru se stylem nebo přidat něco šokujícího.
Z pohledu obětí to psáno nebylo a právě proto, že to bylo psáno z pohledu nezúčastněné osoby (jak jsi psal), tak si myslím, že si jako autor mohu dovolit napsat informaci, která není v daném kontextu natolik patrná. Něco jiného by bylo, kdyby to bylo psáno z pohledu oběti, což není. Ale podle toho, co říkáš, respektive uvádíš jako příklad, bych nemohl napsat nic, co není jen povrchově patrné, tudíž nic, co jde trochu "dál" (uvozovky ztrojnásobit). Nezůčastněná osoba tím pádem neví, že píseň, kterou si vrah brouká, je jeho oblíbenou, nemůže vědět, že to, co si otřel muž z rukou byla zrovna krev (protože nikdy nebyl v textu nazván přímo vrahem), nemůžeme vědět, že si takto představoval svůj život (jen proto, že jsem to jako nezúčastněná osoba napsal) atd., atd.
Podotýkám, že se mě to nijak nedotklo a neberu ti tvůj názor, jen vyjadřuju své stanovisko k tebou zmíněnému přístupu.
"Cosi ostrého svíral v ruce" hmm, jak se pozná, že je to ostré?
Asi proto, že to má na konci špičatý hrot :)
Děkuji za kritiku.
pozorovatel: To je jedno, nechme to být :)
když já nevím, co bys přesně chtěl vědět..
Nejvíc se mi tam líbí ta kurzíva, ty věty skoro jako by jely po nějakém samostatném příběhu a přitom tam patří. Bez nich by to byla nuda. Takhle: dobrá atmosféra, ale ten pocit, že je to trochu první plán mi zůstává. Chtělo by to pointu asi.
Winter: Děkuji ti, moc jsi mě potěšil.
Podle mě podstatně čistší než původní verze - minimalizací slova jsi povídku naložil na čtenáře - v daném kontextu je to jednoznačné plus, způsob, jak se vyvarovat laciné touhy šokovat (při druhém pohledu i slušný alibismus .))
Nyní se ta miniatura polyká jako kus čokolády.
Rád bych si ulomil další.
Když sešel zpět do podzemí, konečně se zaměřil na své nově pořízené přírůstky.
Je sposuta možností; tahle je dobrá. Hlavně se vyhnout tomu souvětí se schěmatem 'Když..., tak...'
Aby jsem tam měl původně a ta věta se mi nezdála. Slovo pokochat zase neznačí to, co jsem chtěl vyjádřit :) Šlo o to, že se jim doposud věnoval jen velice zanedbatelně a až v tom inkriminovaném okamžiku je konečně pořádně zaregistroval. Nekochal se se svými obětmi, jen si liboval v ustřihávání jejich vlasů před tím, než je zabil.
Když sešel zpět do podzemí, konečně se zaměřil na své nově pořízené přírůstky. - víc neslevím :)
Mimochodem, tohle je přesně ten důvod, proč pomalu, ale jistě, začínám nenávidět krátké textové úseky. Než aby se na ně pohlíželo komplexně jako na celek, k čemuž přímo vybízejí, hledají se na nich bleší chyby, k čemuž bohužel vybízejí také. Proto posledí dobou pojímám útvar krátké povídky jako volnou improvizaci, se kterou si nevyhrávám tak, jak bych měl. Na druhou stranu mám strach psát, nebo sem dávat něco ucelenějšího a také delšího, protože nalezené chyby v takové práci, by odhalily mé nedostatky. A ještě jsem zkrátka nezískal tolik zkušeností, abych tomuto možnému zklamání čelil... Nee, dnes mám opravdu velice neprofesionální náladu, to se mi vůbec nelíbí.
...Sešel zpět do podzemí, aby se konečně pokochal novými přírůstky...
Tak ty to zlehčuješ... ale použít když a tak v jedné větě... co je na tom proboha školáckýho? No, i když možná máš pravdu... už mě tohle nimrání v detailech opravdu přestává bavit (to je proces dlouhodobější, neboj:))
> Dokreslit školáka?
Třeba když píšeš delší povídku.
Její součástí jsou dětské vzkazy.
Nebo Hryvek školní slohové práce, sloužící pro pobavení.
Tak tam použješ 'školácký' sloh.
Nebo v milostném dopisy slečně.
Kluk jí píše, že se mu strašně LÍBÝ a že by s ní chtěl chodit a předstírá, že je mu sedumnáct... a GDYŽ ona na něj nepočká před školkou, TAK se utopí v pýskovišti :-))
"Dokreslit školáka?" No tak teď už jsem úplně mimo :DD
Delší povídka bývá členěna na odstavce, které mohou být samostatnými obrazy a často tudíž mají různý styl.
Různý styl vyjadřování lze použít taky ke zdůraznění, vypíchnutí, 'akcelerování'.
Tady mi vadilo to souvětí typu 'Když... tak'. Často tak píšou žáci ve škole a není chyba tuhle vazbu použít, ale třeba když chceš 'dokreslit' školáka. Tos tady nechtěl.
Já se v žádné teorii nevyznám, jen to tak cítím (a už dlouho :-) ). Ale najdeš tu odborníky, kteří dokážou zdůvodnit každé slovo, soovní spojení a najít pro něj pravidlo.
Lakrov: Hm, pravda, až teď jsem si to uvědomil, že jsem vlastně místo masivní, napsal masitý, tak to pardon za celou tuhle zbytečně vzniklou diskuzi :) Hned si to opravím :)
Ještě bych se rád vrátil k tomu, jak jsi říkala, že některé věty nezapadají do celkového abstrakního stylu... s tím souhlasím, ale myslíš, že musí zákonitě zapadat (to není řečnická otázka, aby to tak nevyznělo)? Že když je text abstraktní, nemůže se v něm vyskytnout občasný závan nadhledu a naopak? Já nevím, tohle slyšívám z více stran a nejen u svých děl, ale nějak se mi to nezdá. Vím, že jde o krátký text, který by měl nejspíše působit sjednoceně, ale kdyby se zase soustředil jen na styl, který si předsevzal, nesnažil se o moment překvapení, byla by to přece nuda... Asi tuším, jak jsi to myslela, ale pochybuju, že by tyto věty konkrétně v tomto textu působily jako pěst na oko, naopak si myslím, že ho ozvláštňují. Tohle mi vrtá hlavou, ta ne/měnnost textu, stylu, kterým je podávám. Jak by ses k tomu stavěla u delší povídky například?
...přivázáni k masivnímu sloupu... (tedy pokud ten sloup nebyl opravdu z mase nebo jiných, maso obsahujících potravin :-) )
Lakrov: Děkuji za kritiku. "...přivázáni k masitému sloupu..." a jak jsem to měl říct?:)
Neurazí :-)
Mám dojem, že tu něco podobného už jendou bylo. Jen to bylo, pokud si dobře vzpomínám, o něco 'krvavější'. Tato verze je jemnější, což mi vyhovuje. To, že mi chybí víc souvislostí, je spíš moje chyba. Některé věty nezapadají svou popisností do celkového 'abstraktního' stylu (Když sešel zpět do podzemí, tak se konečně zaměřil na své nově pořízené přírůstky). Některá slovní spojení jsou poněkud neobratná (...přivázáni k masitému sloupu...)
Pozorovatel: Velice děkuji. Já se právě přitlačit bál, aby to zase nevyznělo samoúčelně.
Arthur Chyba: Také děkuji. Mohu se zeptat, co tě tak pobavilo na pozorovatelově komentáři?:)
A ještě několik avíz, doufám, že se nikdo neurazí :)
inspirující záležitost
napadá mě, jestli by to nešlo ještě více zvráceně, úchylně, chladně a přesto šokovaně...
myslím, že by z toho byla příjemná zábava pro náš klub
Písmák