Beksinského dopisy Piotru Dmochowskému

Beksinskeho dopisy Piotru Dmochowskemu

Dopis 1.

(…)
Svou orientaci jsem si uvědomil ve věku 35 let. Náhle, během kreslení obrazu, mě to osvítilo jako kdysi svatého Pavla. Bylo to jako rána do hlavy. Asi dva týdny jsem pak chodil jako slepý a hluchý a v hlavě se mi omýlala jediná myšlenka: „Takže o TOHLE šlo!“ Následně se samozřejmě vše vrátilo do jakési rovnováhy. Ale odkud se to vzalo? Kde jsem se tím nakazil? Předtím jsem si myslel, že mám sadistické sklony a dokonce jsem si představoval, jak někoho znásilňuju. Věděl jsem ale, že bych to nikdy neudělal – jsem kulturní člověk a násilí se mi hnusí - „takové věci se prostě nedělají“. Dokonce ani syna Tomka jsem nikdy neuhodil, protože jsem se bál, že by se mohl projevit můj sadismus a já bych se v tom začal vyžívat. A náhle jsem objevil, že všechno je naopak, že od dětství jsem před sebou ukrýval své skutečné touhy.
Nebila mě matka, neměl jsem starší sestru, se kterou bych se pral a ženám v mém životě vždy více záleželo na mě, než mě na nich. Nikdy jsem nebyl nešťastně zamilovaný, takže odkud to pramení? Jediné vysvětlení, které mě napadlo, bylo, že jsem se narodil přidušený a prakticky mrtvý. Že by zde byl ten důvod? (…)
Proč jsem to před sebou tajil, tomu už rozumím lépe. Pramenilo to z pevných zásad mé výchovy, nikdy jsem se nesměl projevit jako slabý. Být slabším než žena bylo ponižující. Přání být slabším než žena, být tou ženou zneužívaný a nakonec zabitý tak, aby jí to působilo sexuální rozkoš, muselo tedy zůstat zamknuto v podvědomí. Po tomto procitnutí na počátku šedesátých let mi došlo, že Freudova psychoanalýza asi není taková hloupost, za jakou jsem ji měl. (…)
Jak jsem zjistil, prostitutek znalých umění, jak člověka dusit až do okamžiku téměř předsmrtného je u nás asi 120. Všichni máme ty samé sexuální pudy, ale jejich projev je již čistě individuální podobně jako styl malířství. Myslím, že neexistuje jednotná norma, jen se přizpůsobujeme požadavkům vládnoucí kultury. (…)
Vsadil bych se, že každý z nás má nějaké zasuté sexuální potřeby, jen se stydí je projevit, protože by mu hrozilo zesměšnění. Tyto potřeby se časem stávají trapné i pro samého jejich nositele, protože se rodily na počátku hormonálních bouří puberty a pocházejí z různých zkreslených vyprávění, kterým jsme ovšem ještě ani plně nerozuměli. Naše touhy jsou tedy do jisté míry infantilní a už takovými zůstávají po zbytek našeho života.

Zdzisław.
Warszawa, Sobota, 21 listopad 2000

Dopis 2.

(…)
Jde čistě o zobrazení sexuálních tužeb, o myšlenkový proces. Nechtěl bych ještě zemřít, i kdyby mě měla odpravit třeba sama Alice Silverstone. To, co si představuji a co mě vzrušuje se odehrává v jakési nadzemské metarovině. Chci být ponižovaný, zneužívaný a zavražděný, ale samozřejmě tomu nepropadám. Mám strach ze smrti, to by mi nedovolilo poddat se mým touhám. (…)
Jak jsem už psal, sexuální pud a jeho realizování jsou dvě odlišné věci. Mám dojem, že u žen je tento rozpor ještě silnější. Ale já mám pramálo ženských hormonů, ostatně tomu přičítám rozpor mezi přebujelou sexuální fantazií a možnostmi její realizace. Podobně jako ty věříš ve světlou budoucnost intelektuálního poznání, já jsem přesvědčen, že virtuální realita, neodlišitelná od skutečnosti (čehož už se bohužel nedočkám) nám tužby podobné těm mým bez problémů umožní.
Třeba si přes net objednám Lisu Boyle či jinou slavnou modelku, v menu zadám silné sadistické sklony, snížím její věk na 18 let, nohy prodloužím o 10 cm a nakonec, abych se vedle ní cítil jako smetí, přidám 6 doktorátů, titul profesora a černý pás v karate. Zmáčknu enter a najednou přede mnou stojí nahá 18 letá profesorka. Kopne mě do břicha, sváže, sedne si mi na hlavu a následně mě dvě hodiny dusí, láme mi ruce, nohy, kloubí prsty, drásá mě nehty, každou chvíli prožívá orgasmus a následně v křečích umřu. Pak se proberu a na monitoru mi bude blikat nápis, že služba stála 1.500 zlotých. Bože, to je míň, než utržím za jeden obraz. Jestli se nebudu flákat, budu si moci podobnou kratochvíli dovolit každý den. Zítra u mě zazvoní třeba Britney Spears a po dvou hodinách, co mě bude topit ve dřezu, mi podřízne krk řeznickým nožem. Už teď se těším. Je co očekávat, život bude krásný!
Ale teď je čas vrátit se do šedé přítomnosti. Každý má svoje preference a sny a má na ně stejné právo jako já na svoje.
Pěkně zdravím

Zdzisław.
Warszawa, Sobota, 28 listopad 2000

Přeložil: petruschka