Raubitterská kompanyje

Jedná se o historickou fikci, přesněji úryvek z jednoho plánovaného díla. Zatím jen hrubá verze! Prosím o reakce a kritiku, abych věděl, zda v tom pokračovat.

 

Masivní dubové dveře se po tvrdém úderu rozlétly, jako by byly z papíru a Tarko Tandryss vstoupil do místnosti. Paní Tereza, oděná jen do tenké noční košilky, nového výstřelku francouzské módy, stála u postele a zmateně se prohrabovala velkou hromadou oblečení. Po neočekávaném vpádu vetřelce polekaně ustoupila o několik kroků. V jejích očích se mísil strach s hrdostí a opovržením.

Tarko sklonil krví zbrocený meč a v jeho zarostlé tváři se objevil zlý úšklebek.

,,Tak, konečně se opět shledáváme, paní Terezo,“ řekl chladně.

,,Byla to dlouhá doba, leč konečně ti můžu splatit všechny urážky, kterými si mě tak ráda častovala, čubko jedna otylá!“

Při těch slovech se přiblížil o několik kroků s napřaženým mečem. Paní Tereza se snažila zachovat klid, ale strach jí to nedovolil.

,,Jdi ode mě, Tarko, ty jeden zkurvysyne!“ hlas se jí třásl. ,,Táhni pryč z mého statku! Tohle ti neprojde! Až se vrátí Zbiroh, rozkrájí tě zaživa!“

Tarko se jen pohrdavě zasmál.

,,Až se vrátí ten tvůj Zbiroh, nenajde tu nic jiného než vypálený statek a hromadu mrtvol. Tvoji čeleď moji lidé zrovna teď sekají a bijí a ten tvůj dobytek s tím nic nezmůže. Však se neboj, i jeho prasečí ksicht si podáme, až přijde čas, ale teď pojď sem, kurvo, ať si můžem užít!“

Tarko vykročil vpřed.Ve stejné chvíli se z jednoho málo osvětleného kouta vyhoupla Zdena, dlouholetá přítelkyně paní Terezy. V ruce držela dýku a jejím dlouhým, štíhlým ostřím mířila zezadu na Tarkův krk. Ten si jí však stačil všimnout, uskočil stranou a krátkým seknutím Zdeně rozpáral břicho. Nebohá žena padla na zem, rukou si držíc ránu, ze které jí okamžitě vyhřezla střeva.I přes to nevydala ani hlásku.

,,Inu, tušil jsem, že tu někde budeš mít schovanou tu svoji hříšnou Lesbii. Dobře jí tak, stejně jsem tu čubku neměl nikdy rád. Ale teď už dosti žertů, pojď sem ženská!“

Pohled na mrtvou přítelkyni vzal Tereze poslední zbytek rozvahy. S hlasitým zavřeštěním se vrhla kolem Tarka ke dveřím, ale muž jí stačil zachytit. V zoufalém a  bezmocném vzteku ho začala kopat, bít a škrábat kam se jen dalo, dokud ji neumlčela rázná rána železnou rukavicí. Se zlomeným nosem a obličejem zalitým krví padla na postel.

Tarko položil meč a serval z ní tenkou košilku. Pohled na její kypré tvary v něm ještě více rozlítil jeho chtíč a touhu po pomstě. Rozepjal řemen svých kožených kalhot a stáhl si je pod kolena.

,,Teď teprve poznáš, jak šoustá pořádnej chlap!“

Jednou rukou ji popadl za krk, druhou ji roztáhl nohy a vnikl do ní. Tereza chtěla křičet, ale drtivý stisk na krku jí to nedovolil. Tarko divoce přirážel, volnou rukou jí mačkal prsa a divoce hekal. Tereza se za chvilku přestala zmítat. Chtě nechtě se musela podvolit.

Netrvalo to dlouho a Tarko se ukojil. Zvedl se, mužství stejně zbrocené jako jeho meč, a natáhl si kalhoty.

,,To máš za ty svoje drzosti a komploty,couro! Měla bys vědět, že s rodem Tandryssů se nezahrává!“

Prudce ji udeřil do úst, což ženu stálo několik vyražených zubů.

„A aby sis to navždy pamatovala, nechám ti tu něco na památku.“

Obrátil ji na břicho a dýkou ji do zad vyryl velké T .Paní Tereza, už napůl v bezvědomí, to skoro necítila.Tarko ji mlsně plácl přes holý zadek.

,,Škoda, že není více času. Ukázal bych ti, co znamená milovat se po řecku. No nevadí, možná příště. Zatím pozdravuj v pekle.“

Zvedl svůj meč a vyšel z místnosti.Terezu, paní ze Zbiroha, a její mrtvou přítelkyni Zdenu zanechal uvnitř. Obě tiše ležely v kalužích krve a skrz zavřené okenice sem doléhal hlomoz zvenčí.

*

 

 

Tarko vyšel ven z obytného domu, hlavního stavení, které stálo uprostřed velikého dvora, pokrytého posekanými mrtvolami čeledě a vypuštěného dobytka. Všichni Tarkovi společníci, celkem pět rytířů a deset ozbrojenců, tu už byli shromážděni. Samotnému Tarkovi vyšel v ústrety Pietor Saffron, rytíř nevelkého vzrůstu, jehož zlomyslná tvář prozrazovala krutost a úskočnost.

,,Hej Tarko, ty jeden šoustale, cos tam s tou paninkou tak dlouho prováděl? Myslel jsem, že si s ní jdeš jen důvěrně pohovořit!“

Tarko se na něj zazubil ve zlém úsměvu.

,,Drž hubu Saffrone, tobě samotnému ještě kouká péro z kalhot.Řekni, kolik děveček si za tu chvilku stačil obtáhnout?“

Pietor Saffron odpověděl jen hlasitým zachechtáním a výmluvným pohledem.

,,Co kdybyste místo blbých žvástů raději naložily ty svoje zadnice do sedel, než vám je nakopu?“ do popředí vyjel mohutný rytíř na strakáčovi, Tomas von Leksan. ,,Tenhle statek leží jen asi půl míle od zemské stezky a jestli nechcete, aby si někdo všimnul toho našeho malého dostaveníčka s paní Terezou ze Zbiroha, měli bychom se rychle pakovat.“

Tarko Tandryss na něj opovržlivě pohlédl.

,,Leksane, sice jsi jen obžerské a zbabělé, sádelnaté prase, co si hraje na rytíře, nicméně máš výjimečně pravdu.“

Tomas von Leksan zbrunátněl vztekem, ale Tarko ho ignoroval.

,,Jestli jste pobrali co se dá a dostatečně se vyřádili na čeledi, tak zapalte ty boudy a jedeme!“

Tarko se vyhoupl do sedla a pozoroval, jak ozbrojení knechti zapalují stodolu, obytný dům a další stavení. Poté se i oni vyšvihli na koně a celá kompanyje se rozjela do temné noci. Oheň mezitím stravoval Zbirohův statek do poslední třísky.

 

 

*

 

Zbiroh ze Zbiroha, mohutný muž přísné tváře a železných pěstí, dorazil s několika krytými vozy a početnou čeledí příštího dne před polednem. Hustý, černý dým stoupající k obloze a viditelný už z dálky, ho donutil ke spěchu. Přivítaly ho jen doutnající trosky, pach spáleného masa a dvůr pokrytý mrtvolami lidí a dobytka. Zděšeně seskočil ze svého statného siváka a rozběhl se k obytnému domu, ze kterého zbyly jen žalostné trosky.

,,Tereza! Kde je paní Tereza?!“

Našel ji, jak nahá ležela vedle studny uprostřed dvora.Ačkoliv byla zneuctěná a ošklivě zbitá, dokázala se doplazit ven z hořícího domu, což ji ovšem stálo několik spálenin. Zbiroh k ní přiběhl a přikryl ji pláštěm, který si chvatně odepnul z ramen. Nemohl si při tom nevšimnout velkého písmena vyrytého do jejích zad a zkrvaveného obličeje a  klína.

,,Ranhojiče! Přiveďte sem ranhojiče!“

Chvatně přiběhl františkán letmo znalý anatomie a bylinkářství, který cestoval se Zbirohovou družinou. Nejdříve pokropil Tereze obličej trochou vody a potom ji k nosu  přiložil flakónek s čichací solí. Tereze se zachvěla víčka a na chvíli otevřela oči.

,,Kdo,“ vypravil ze sebe Zbiroh hlasem prozrazující vztek a zoufalství.,,kdo má tohle na svědomí?!“

Z Tereziných úst vyšla jenom dvě slova.

 ,,Tarko Tandryss …“

 

 

*

 

 

Tarko Tandrys a jeho kumpáni měli namířeno na hrad Dračí zub, nazvaný podle stejnojmenné skály, na jejímž úpatí se rozprostíral.Dračí zub byla sídelní tvrz Tandryssů, starobylého moravského rodu, jehož starobylost ovšem nezabránila chudobě, v jaké se jeho příslušníci utápěli. Právě proto se rodina už několik let věnovala loupení u zemských cest a plenění vesnic a statků.

Ruddo Tandryss, mohutný a rozložitý muž s vyholenou hlavou a respekt budícím knírem, hlava rodiny a Tarkův otec, zrovna seděl v sále svého hradu a rozmlouval se svým bratrem, Rommem. Rommus byl podstatně vyšší a taky mohutnější, přesto však ke staršímu bratrovi choval značný respekt. Oba popíjeli uherské víno a zakusovali k němu čerstvá jelita. U Tandryssů se často a s oblibou konaly zabijačky.

Oba bratry z rozhovoru vyrušil vpád Tarka a jeho kumpánů. Kromě Pietora Saffrona a Tomase von Leksan to byli ještě Jakob Huryss, šlachovitý rytíř s ostrými rysy a dravčím pohledem, a Jakub Vymštejn s Bukem Kejdonem, dva mohutní rytíři medvědích postav, nejstatnější z celé kompanyje. Ani jednomu z nich nebylo mnoho přes dvacet let, přesto jejich tváře byly zarostlé hustými strnisky a na tělech měli řadu starých jizev a šrámů.

Ruddo Tandryss se přísně podíval na syna, jehož tvář se změnila v jeden velký sebevědomý škleb.

,,Hola hej, otče!“ zahalekal Tarko. ,Jakpak se daří? Zdravím i tebe, strýci!“

Rommus Tandryss chladným kývnutím odpověděl na pozdrav.

,,Nuže, já a moje kompanyje máme hlad, měli jsme pernou noc. Pokud vám to nebude vadit,otče, najíme se s vámi.“

Tarko zakřičel na služebné ať z kuchyně přinesou něco k jídlu.Potom se i s přáteli posadili k velkému stolu a obsloužili se vínem.

Ruddo Tandryss šestici mladíků chvíli mlčky pozoroval, než promluvil.

,,Tarko, kdes to v noci kurva zase byl? Copak sem ti neříkal, že se máš nějaký čas držet stranou, aspoň do té doby, než trochu vyšumí ten humbuk, který způsobili Ratišovští přepadením královské eskorty? Copak si mě, kurva, Tarko vůbec neposlouchal?!“

Tarko Tandryss po nasupeném otcově tónu trochu znejistěl, sebedůvěra se mu však hned vrátila.

,,Klid otče, nic velkýho jsem neudělal.“ Tarko říhl. ,,Jenom jsem si vyřídil účty s tou kurvou Terezou Zbirožskou a s tím jejím koňákem …“

Ruddo a Rommus vyskočili jako jeden muž.

,,Cože jsi to udělal?“ řekl Ruddo ,,Řekni mi že žertuješ, řekni mi, že sem špatně slyšel... “

,,Slyšels dobře, otče.“ Tarkův hlas už nezněl tak sebejistě. ,,Ta čubka mě několikrát nazvala idiotem, hajzlem a dobytkem, navíc mě veřejně odmítla, a to v přítomnosti početné šlechty na jednom hodokvasu pořádaném boskovskou šlechtou. Navíc intrikovala proti mně a mé kompanyji, když ze Saffrona vytáhla náš plán přepadu tvrze Polanů a poté jim ho sama vyzradila. Kvůli tomu pak přišli o život Starko a Jedláč, když na nás Polané vyjeli ze zálohy

a bili hlava nehlava.Ale teď jsou jejich životy pomstěny“ Tarko sevřel pěst.

Ruddo Tandryssovi na krku naběhla velká žíla. To se stalo vždycky, když se velice rozzuřil.

,,To mi chceš říct, ty idiote, že jsi kvůli kecům a urážkám, které na tebe někdy dávno ta čubka štěkala, úplně zapomněl na to, že Zbiroh ze Zbiroha je pod ochranou Pánů z Kunštátu? Copak jsi zapomněl na to, co se stane, když kdokoliv vztáhne ruku na jejich chráněnce, že za to potom sám zaplatí životem?“

Ruddo popadl syna za ramena a zacloumal jím.

,,Mluv, co jsi provedl, koho jsi zamordoval, jak to bylo? Tak dělej, mluv a nečum na mě tak hlupáku!“

Vyděšený Tarko otci všechno dopodrobna pověděl. Ruddo s očima vytřeštěnýma zlostí poslouchal až do konce.Pak syna pustil a chvíli přemýšlel.

,,Inu,“řekl po chvíli. ,,Zapálil jsi statek a zle jsi zmořil Terezu Zbirožskou. Není jisté, jestli to vůbec přežila, i když by pro tebe asi bylo lepší kdyby ne. Samotný Zbiroh je naživu a určitě si snadno domyslí, kdo mu vyplenil panství.A protože je to zkurvený a nelítostný parchant, bude se chtít pomstít tím nejstrašnějším způsobem.“

,,Poštve na nás Kunštátské pány, Polany, žoldáky, nájemné vrahy a kdo ví koho všeho dalšího.“ doplnil bratra Rommus, který až dosud mlčel.

,,Přesně tak,“ pokračoval Ruddo. ,,a právě proto se musíš ztratit. Pryč odsud. Nejlépe do Slezska, máme tam řadu příbuzných. A to na hodně dlouhou dobu.“

,,Ale otče, nebude chtít Zbiroh a jeho spojenci na oplátku dobýt a vyplenit Dračí zub? Neměl bych být tady a bránit sídelní hrad?“

Ruddo se ošklivě usmál.

,,Kdepak milý synu. Kunštátští si nedovolí útočit na nás, mám s nimi dobré vztahy. A navíc, nebudou mít ani důvod, potom co jim řeknu, že jsem se syna zřekl a nadosmrti ho vydědil.“

Tarko pohlédl na otce v němém úžasu.

,,Ale otče … „ zakoktal.,, jsem tvůj jediný syn a … „

,,Jsi hlavně hlupák, co má místo mozku suchou slámu!“ Ruddo opět křičel. ,,Jsi blbec a pitomec, ubohý poskok, co nemá v úctě ani příkazy svého otce! Jsi zvrhlý opilecký idiot, co nemá špetičku rozumu. Za celý svůj bídný život jsi rodině přinesl jen problémy a tohle byla poslední kapka! Ne, s takovým jako jsi ty nechci nic mít.“

Ruddo sňal ze zdi hrůzně vypadající válečné kladivo a praštil s ním vzteky do stolu, až se silná dubová deska zachvěla.

,,Seber se a táhni odtud, vezmi si s sebou tu svoji povedenou sebranku a táhni! Už nejsi můj syn, raději se ujmu toho Tomáše Tenderka, kterému na jaře zahynuli rodiče, ten je aspoň schopný a čestný mládenec. Ne Tarko, jdi ode mě a kliď se mi z očí než mi dojde trpělivost!“

Tarko a jeho pět přátel raději vyklidili pole.

 

 

*

 

Zpráva o vyplenění Zbirožského statku se brzy roznesla. Rozneslo se také, kdo to má na svědomí – Tarko Tandryss. Bylo veřejné tajemství,že Zbiroh ze Zbiroha požádal o pomoc Kunštátské pány a ti že na Tarko Tandrysse a jeho bandu vypsali tučnou odměnu. Taky bylo známo, že Ruddo Tandryss se od činů svého syna distancoval a už s ním nechce mít nic společného.Všichni lidé soucítili s paní Terezou, která i přes zlé zranění hlavy a ošklivé popáleniny Tarkovo běsnění přežila. Teď pobývala a léčila se u své vzdálené příbuzné, paní Věry Boskovické.

Paní Věra, choť boskovického pána Zbyška, měla k celé záležitosti zvláštní postoj. V dřívějších dobách byla milenkou právě Tarka Tandrysse, který ve svých jinošských letech nebyl ani zdaleka tak krutý a loupeživý násilník, jako teď. Naopak, měl rád poezii a umění a paní Věru, tehdy ještě mladinkou pannu , velice rád obšťastňoval jak svými naivními básněmi, tak svým chtíčem, čemuž se náruživá dívka ani nebránila. Později se však z Tarka stal opilec, násilník a rváč, spřáhl se Pietorem Saffronem a jeho kumpány a začal obšťastňovat kdejakou sukni v okolí. Společně pak začali loupit pod dohledem starého Rudda Tandrysse, s tichým přihlížením, pana Bočka, Kunštátského pána, se kterým měl Ruddo dohodu. Nikdy neolupovali kunštátské vazaly a návdavkem přihodili část lupu a za odměnu se pan Boček do Tandryssových záležitostí nevměšoval. Podobně jako další okolní loupeživé rody, Ratišovští nebo Polané.   

Paní Věra i přes to všechno k Tarkovi chovala velkou náklonnost. Nemohla zapomenout, jak ji v mládí laskal, líbal a miloval se s ní.Nemohla zapomenout na jeho verše, které měla ještě pořád schované někde v truhlici. To všechno se ale rozplynulo, když Věra uviděla, jak jí Tarko zřídil příbuznou. Dříve pohledný obličej paní Terezy teď hyzdil zlomený nos a vyražené zuby znemožňovaly jakýkoliv úsměv. Celá levá ruka od ramene až po loket byla ošklivě popálená, oproti čemu se jizva ve tvaru T přes celá záda jevila jako nicotná bolístka. Paní Věra při pohledu na zbídačenou Terezu dostala strašný vztek. Ten vztek byl tak velký, že přehlušil i veškeré její antipatie ke Zbirohovi ze Zbiroha, kterého jinak ze srdce nesnášela. Naopak, přislíbila mu veškerou pomoc, kterou mohla poskytnout, aby Tarko Tandryss a jeho raubíři mohli být dopadeni.

Zbiroh ze Zbiroha neváhal a společně s panem Bočkem z Kunštátu a panem Zbyškem z Boskovic začali organizovat veškeré ozbrojence a čeleď k pročesávání okolí a lapení vrahů. Pan Zbiroh byl nucen ustoupit od návrhu dobýt Dračí zub, zvláště když se Ruddo Tandryss svého syna zřekl a od celé události se distancoval.A slovo pana Rudda Tandryse mělo nějakou váhu. Pan Zbyšek dal také poslat do Brna pro několik osvědčených námezdních žoldnéřů, kteří se specializovali na lov lidí. Také byli vysláni ozbrojenci, aby uzavřeli severní stezky, protože bylo na místě se domnívat, že právě tudy se Tarko bude snažit pláchnout do Slezska. Kdo v těch dobách putoval jihomoravským krajem, mohl vidět značné množství ozbrojeného lidu, kontrolující pocestné u zemských stezek a pročesávajíc vesnice a venkovské usedlosti.

 

 

*

 

Ještě mnohem dříve, než se staly výše psané události, vlastně ještě téhož dne, co se ho otec zřekl, nasedl Tarko a jeho pět druhů na koně a tryskem vyjeli z Dračího zubu. Nemířili však do Slezska, jak mu radil otec, nýbrž směrem na východ, do hradiště Vymštejnů. Tam si chtěla celá kompanyje odpočinout a hlavně se poradit co dál, protože je Tarkův otec z domovského hradiště vyhodil tak rychle, že si nestihli říci ani pár slov.

Vymštejnské hradiště bylo vzdálené několik hodiny usilovné jízdy, ten den ale bylo horko a velice těžký vzduch tížil jak rytíře zakuté v brnění, tak i koně unavené nočním řáděním. Proto musela celá skupinka jet o něco pomalejším tempem, aby se koně nezchvátili. Všichni jeli mlčky, nikomu nebylo do řeči. Ticho prolomil až vzadu jedoucí Buko Kejdon.

,,Říkal sem vám, vy hovada, že tohle špatně dopadne. Takhle prznit vdané ženy a pálit statky, tohle dokáže jenom takový slizký čubčí syn, jako jsi ty Tarko.“ Buko tak úplně nepatřil k celé loupeživé kompanyji, byl sice jejich přítel a vrstevník, ale v jádru byl čestný a spravedlivý a loupení se mu příčilo.

,,Drž hubu, Kejdone, nebo zapomenu na to že jsme staří známí, takhle se mnou mluvit nebudeš!“ Tarko zastavil koně a obrátil se k Bukovi

,,Vždyť má pravdu,Tarko, ty všiváku!“ obořil se Tomas von Leksan. ,,Kdybys nebyl tak tvrdohlavej mezek, vysereš se na urážky nějaké čuby a neporušíš smlouvu s Bočkem! Teď jsme všichni ve sračkách a to jenom kvůli tobě!“

Zastavili se i ostatní. Tarko drtil mezi zuby vztek.

,,Chceš mi říct, žes už nevíš, kolikrát sem ti zachránil prdel, Leksane? Chceš mi říct, žes už zapomněl, kolikrát sis díky mě napakoval břicho i truhlici? Nadáváš mi tu do všiváků a přitom se ti u pasu houpe měšec se zlatem ze zbirožského statku, ty pokrytče!“

,,Přesně tak.“ Pietor Saffron stanul po Tarkově boku. ,, Prdel si, Leksane, odíváš za společně nabyté peníze a jenom děláš rozbroje. Stejně tak ty, Buko. Mluvíš o slizkých sviních, ale sám jsem tě viděl, jak si ve Zbirohu sekal a bil bezbrannou čeleď. Kdepak, Buko, kdepak.Ať první hodí kamenem,kdo je bez viny.“

,,Je pravda, že jsme v tom všichni spolu.“přidal se Jakub Vymštejn. ,,Je sice známo, že Tarko občas střelí hodně vedle, ale na drancování jsme se podíleli všichni stejnou měrou. Proto byste měli,Buko a Leksane, sklapnout zobáky a hledět se co nejdříve dostat na naše Vymštejnské hradiště, dříve než nás tu někdo objeví a dá nám na pamětnou železem. Tam se pak poradíme co dál“

,,Přesně tak, tahle cesta není vůbec bezpečná. Může tu číhat kdejaký chmaták a lapka, nemluvě o Polanech.“ Z ostrých rysů Jakoba Hurysse šla vyčíst netrpělivost.

,,Hovno,“ odpověděl Buko Kejdon. ,,Já s vaší bandou nemám nic společného, byla to víceméně jen náhoda že jsem byl s vámi. Mě nikdo podezřívat nebude. Jedu domů, do naší tvrze. Vás ať si po cestách nahání třeba všichni čerti, mně to je jedno.“

,,Přesně tak,“ halekal Tomas von Leksan. ,,správně Kejdone! A já pojedu s tebou! Nenechám se hnát po lesích jako štvaná zvěř!“

,,Ty jsi snad úplně zešílel,Leksane!“ křičel už vzteky doslova zelený Tarko.,,Vždyť Kejdonovo hradiště je co by kamenem dohodil od Boskovic! Tam tě každý pozná! A běda tobě, až tě dostane do pracek Zbyšek Boskovský nebo ten zkurvysyn Zbiroh! Na mučidlech tě tak umoří, že budeš žadonit po katově sekyře a rychlé smrti, se kterou ale nepočítej. Říkám, běda tobě, jestli se hodláš ukazovat tak blízko našich nepřátel!“

Tomas von Leksan mávl rukou a chtěl něco říct., ale nestihl to. Odněkud přilétla šipka a zabodla se do krku Leksanova koně. Ten se ve smrtelné křeči vzepjal a shodil svého jezdce na zem. Přilétly i další střely, ale ty vesměs minuly své cíle. Z hustých křovin podél cesty se na silnici vyrojilo osm jezdců a bezpočet pěších zbrojnošů. Nebylo kam utéci, protože útočníci se valili z obou stran.

,,Polani!“ zakřičel Pietor Saffron.

,,A vede je ten zmrd  Záviš Kostka!“ dodal Tarko „Bijte je bratři!“

Rozpoutal se nerovný boj čtyř jezdců proti dvojnásobné přesile. Tomas von Leksan, který přišel o koně, musel bojovat opěšale.

Tarko se střetnul se samotným Závišem, starým a nenáviděným protivníkem. Čepele mečů o sebe zazvonily až odlétly jiskry, ale oba rytíři se dokázali udržet v sedle a potýkali se dál. Buko Kejdon se chopil svého řemdihu  a zaměstnával s ním hned dva protivníky. Jakub Vymštejn měl štěstí. Jeho protivník byl nezkušený uhrovitý mladíček, zjevně na své první výpravě. Jakub se postaral, že už jich nebude víc, když mu jediným čistým sekem rozpoltil lebku.A hned se vrhnul na pomoc Huryssovi, který se potýkal se dvěma rytíři. Opěšalý Leksan se železným stiskem vrhl na dalšího jezdce a strhl ho z koně, ale dříve než stačil vytáhnout dýku a bodnou povaleného rytíře skrze hledí přílby, donutili ho knechti ozbrojení halberdami a sudlicemi k ústupu.

Nejhůře na tom byl Pietor Saffron, kterého jeho protivník příčnou ranou přes kyrys dokázal srazit z koně. Všiml si toho Kejdon, který mezitím stačil skolit jednoho ze svých soupeřů. Strašlivě zařval a vrhl se příteli na pomoc. Najel z boku do překvapeného Polana a srazil ho z koně. Rytíř padl k nohám Pietra Saffrona, který neváhal a bodl mečem do mezery mezi krkem a helmou. Polan zachrčel a skrze hledí vystříkla krev.

Tarko se v tvrdém souboji bil se Závišem Kostkou; kroužili kolem sebe na koních a zasazovali si nelítostné údery. Okolo stojící knechti se neodvážili zasáhnout. Po rychlé kombinaci úderů se Tarkovi podařilo zasáhnout soupeře čepelí do železného límce chránící krk.Kostka úder nečekal a skácel se z koně. Okamžitě ho obklopili pěšáci chráníce svého pána vlastními těly. Tarko zavýskl ve vítězoslavném pokřiku, ale vzápětí dostal sudlicí do boku. Rytíř vztekle zařval a najel přímo do nepřátelského chumlu,který se pod jeho náporem rozběhl na všechny strany.

Zle posekaný Leksan se zatím bránil přesile u mrtvoly svého koně. Bil se statečně, u jeho nohou leželo několik mrtvých knechtů, ale už mu docházely síly. Rozháněl se halberdou vyrvanou jednomu z ozbrojenců a hlasitě křičel nadávky.

Na pomoc se mu vydal Saffron i Vymštejn s Huryssem kteří, už své protivníky strhli z koní a na zemi ubili. Náporu tří jezdců pěchota nemohla odolat. Taky neodolala.

,,Pryč,pryč odsud!“ volal Tarko a držel si od těla znovu seskupené a dotírající knechty, vedené opěšalým Závišem Kostkou, který se už stačil vzpamatovat.

,,Tudy.tudy!“

Huryss chytil za uzdu koně jednoho z Polanských a Tomas von Leksan se na něj s nadávkami vyškrábal. Buko Kejdon mezitím strašlivou ranou řemdihu skolil svého posledního protivníka.

Když to viděl Tarko, už na nic nečekal, naposledy sekl po jednom z ozbrojenců a vyrazil pryč z cesty rovnou mezi houštiny. Následoval ho i zbytek kompanyje, nechávajíc za sebou zle posekaného a nadávky chrlícího Záviše Kostku a jeho kumpány.

 

---