Slza kanoucí

Po tváři mé matky stéká slza,

slza radosti či bolesti, kdo pozná ji?

Matko má, život tvůj byla cesta nevšední,

bodlin co zarylo se, co přešla jsi kamení.

Tvář tvá trochu jen zestárla

i ten vlas zešedivěl nitkami stříbra protkán,

času staroby jsi však ušla.

Matko má, tvůj život by dal za dva jiné,

tys však krátký čas prožila …odešla.

Po tváři mé matky stéká slza,

Na mateřídoušku kane, co roste tu.

S radostí pozoruješ dění, luční shon

i nebeské reje ptactva štěbetajícího.

Bolest v srdci zůstává,

přemítáš, stránky života svého čteš,

poslední list prázdný je.

To tlukot tvého srdce utišil se

i ten dech ustal.

Jen ret tvůj semknul se v tichý výraz …

Po tváři mé stéká slza

                                  smutku

                                              i bolesti.