Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDOBŘE, ŽE MI UJEL AUTOBUS...
10. 02. 2009
25
43
5492
Autor
vesuvanka
malá pozorování přírody v Praze...
Když nám ujede ve městě autobus nebo tramvaj, máme většinou zlost, protože buď někam spěcháme a obáváme se, že přijdeme pozdě, anebo jen proto, že stát na jednom místě a čekat na další spoj deset minut i déle, je hrozná otrava. Ale nemusí být. Posuďte sami.
Bylo to koncem srpna, asi před třemi lety. Krásný den prozářený sluncem. Přestupovala jsem z metra na stanici Želivského na autobus, který mi zrovna ujel před nosem. To bude nuda, říkala jsem si, ale pohledem se chytala všeho, co by probudilo můj zájem a čekání trochu zpříjemnilo.
Napřed jsem se zadívala do korun stromů za zdí Židovského hřbitova. Sytá zeleň listů tu a tam dostávala podzimní okrový nádech a na zemi bylo tu a tam spadané listí. Možná trochu předčasně, protože léto bylo horké. I teď byla obloha jasně modrá. Po chvilce jsem se otočila za sebe, kde nemohlo být nic zajímavého než skleněná strana přístřešku. Přejela jsem po ní pohledem, a to, co jsem uviděla, mi téměř zatajilo dech. Po stěně lezl motýl a ne ledajaký. Byl velký, světle žlutě zbarvený se svislými černými pruhy a dlouhými ostruhami na dolních křídlech. Vzácný otakárek ovocný, kterého bych na tomto místě vůbec nečekala. Při svém letu neviděl sklo, narazil na ně a zůstal uvězněný. Nádherný motýl marně hledal cestu z tohoto vězení. Neváhala jsem a opatrně k němu vztáhla ruku, měla jsem strach, aby nepopolétl někam výš, kam bych se k němu nedostala. Naštěstí mě nevnímal, takže jsem ho velmi opatrně podebrala prsty zespoda a palcem svrchu tak, tak abych se ho dotýkala co nejméně a nesetřela mu pel.
Když jsem tohoto něžného tvorečka držela v ruce, vnímala jsem jeho strach. Udělala jsem rychle pár kroků od přístřešku a motýla pustila. Radostně zatřepetal křídly a několik vteřin letěl ve výšce necelých dvou metrů, Pak stoupal výš a já už jen pozorovala žlutavou perlu z říše motýlů proti blankytné obloze, dokud mi nezmizela z dohledu.
Nedávno jsem čekala na autobus v Bubenči. Zimní sluníčko se pomalu chýlilo k západu, na obloze bylo jen pár bílých mráčků. Mě ale zaujalo něco jiného. Poměrně hodně vysoko poletovalo asi deset racků, jejichž bříška osvětlená sluncem zářila stříbřitě proti obloze a jako by "blikala", tento optický jev vznikl máváním křídel s černými okraji. Let racků se měnil v pravidelné kroužení.
Zajímalo mě, proč krouží a proč právě na tomto místě. Začali přilétat další (nejspíše od čističky odpadních vod), kteří letěli nízko a postupně vzlétali výš a přidávali se k těm kroužícím. Po chvilce už kroužilo dost velké hejno. Když žádný další racek už nepřiletěl, hejno odletělo přes Letnou směrem k Vltavě.
Při pozorování ptáků zjišťuji, že se dorozumívají nejen hlasem, ale způsobem letu, jímž něco ostatním druhům oznamují.
A do třetice pozorování z Bubenče, ze soboty 7. února.
Poslední dny byly šedivé, bez slunečního svitu. V jedné zahradě se ozývala velmi hlasitě hrdlička, jako by cítila ve vzduchu jaro, zatímco v další zahradě, na polosuché bříze sedělo několik havranů a přilétali další. Krákali a usadili se na stejné bříze, každý se snažil zaujmout co možná nejvyšší místo na své větvi. Chvíli seděli nehnutě, ale pak začali rokovat po svém. Někteří vzlétli a s krákáním obletovali břízu a nakonec odlétali směrem k parku. Ostatní havrani je následovali. Nic neobvyklého, ale přece. Když tito černí poslové zimy, kteří k nám přilétají koncem podzimu až z Estonska a Lotyšska , se houfují ve městech, i když jen krátce, určitě se ochladí, třeba jen přechodně. Havrani se nemýlili, sněžilo...
A kdy zaťuká na dveře jaro? Až zabubnuje strakapůd na dutou větev...
43 názorů
Markel, děkuji za přečtení a milá slova - hledám příležitost k pozorování přírody i tam, kde zdánlivě není nic zajímavého a pak jsem překvapena. Ten otakárek na stanici autobusu MHD u metra mě dostal a ještě jsem měla příležitost mu zachránit život - to je zážitek, na který se nedá zapomenout. Mám radost, že se Ti dílo líbí. Posílám pozdrav a přeji krásné dny :-)))
taky bych se chtěla takhle umět zastavit a pozorovat, tak jak, Jani ty to umíš, moc pěkné - T
Printe, děkuji za milé zastavení i tip :-)))
Ing_Kareš - díky :-)))
Zdravím a přeji dobrou noc :-)))
Tak to se zase moc omlouvám já, že jsem to celé špatně pochopila a nechala se zbrkle unést prvním dojmem. Moc mě mrzí, že jsem Vám pokazila náladu, to jsem opravdu nechtěla. Čtu kritiku ještě jednou a nacházím v ní i kladnou odezvu, za niž děkuji. Zdravím Vás a přeji dobrou noc a krásný zítřejší den :-)))
Milá paní Svobodová, děkuji Vám za přečtení díla, ale Vaše slova s určitou dávkou ironie ve mně nevzbudila moc příjemné pocity. Tu ironii jste si ale mohla odpustit. Kdybyste napsala, že bohužel nemáte teď čas pozorovat přírodu proto, že musíte dávat pozor na děti, bylo by to vpořádku, a to plně chápu.
Dílo jsem psala čtenářům pro radost a pro dobrou náladu a rozhodně jsem tím nechtěla probudit závist nebo jiné negativní pocity. Jak se říká - "Není člověk ten, co zavděčí se lidem všem" a já to tak beru a zdravím Vás :-)))
Narriel, děkuji za přečtení díla a milá slova, která potěší. Miluji přírodu a hledám ji všude. Děkuji i za čas, který jsi věnovala mým dalším dílům. Posílám pozdrav :-)))
Máš zácný dar vidět, hlavně ale SNAHU vidět drobné zázraky dne. Lidí jako ty je málo.
T.+O., to ani nejde jinak...
Candy, děkuji za milé zastavení i odezvu :-))) Ano, ti rackové se tam shromažďují, poblíž je ČOV a odtud přelétávají přes Bubeneč a Letnou k Vltavě do centra.
A teď jsem si vzpomněla na houfující se havrany, když jsem poslouchala před chvílí předpověď počasí...
Zdravím a přeji krásný večer :-)))
Moc děkuju za jakoby "obyčejný" popis tak nudných chvil, jako čekání na bus v Praze. Je krásný, když někdo dokáže vnímat i jinak, než běžný konzumní člověk a ještě tím potěšit další. Ti rackové mi připomněli, že i já jela nedávno autobusem po Praze a nedaleko přívozu u stanice Podbaba sedělo na břehu Vltavy hejno racků, byli vidět celkem blizoučko a já si od té doby říkám, že tam zjara vystoupím a půjdu je fotit, takže děkuju za milou vzpomínku...*
sestricko.sluníčko, děkuji za zastavení a milá slova a zdravím :-)))
diderotko, díky za zastavení a milou odezvu. To je krásné, že jsi dceru naučila nejen se dívat na přírodu, ale také ji milovat :-)))
Zdravím :-)))
Díky dceři si všímám mnohem víc věcí, kterých bych si jinak nevšimla. A vím, není to o náhodách, je to o dívání... Dřív jsem potřebovala dceru zabavit, a tak jsem říkala "podívej", dnes je to ona, kdo mě upozorňuje, když vidí sýkorky na krmítku, hnízdo straky, opuštěný komín od čápa, kačky na potoce... a ze všeho kolem sebe má upřímnou radost. A já mám teď radost z tvých "prodloužených zastávek" *
sestricka.slunicko1
12. 02. 2009
Janinko, mám radost, že se Ti dílko líbí, děkuji za milé zastavení i tip a posílám pozdrav :-)))
kouzelná_květinka
12. 02. 2009
Jirko, děkuji za milé zastavení i slova. Máš pravdu, spousta lidí se nedokáže vzepřít času, něco je žene pořád dopředu a žijí jako štvanci - ke své škodě.
Posílám pozdrav :-)))
Vše je o očích a o srdci.A taky o času.Někdo se mu neumí vzepřít a ani si nevšimne, že už vlastně umřel.A to je škoda-jeho.Ale to se tě Jani určitě netýká.Postřehy všedního okamžiku jsou
nejupřimnější.
Horavin - děkuji za obě milá zastavení a zajímavé vyprávění o Tvé práci, zakončené pravdivou moudrostí, díky i za tip. Posílám pozdrav
Vrátila jsi mi vzpomínku starou třicet roků. Tehdy jsem se živil jako hlídač rozsáhlého oploceného pozemku právě zahájené stavby obchodního centra na Chodově. Trávil jsem tam často celé víkendové poloviny týdne od pátku odpoledne až do pondělka. Ani jsem si tehdy neuvědomoval, že po celé roky více než polovinu svého času přebývám dobrovolně stranou od lidí v této svérázné opuštěné rozvrtané oboře, bez ohledů k svátkům či silvestrům. Při svých častých denních i nočních procházkách v osamění tiché pohody a mlčení, jinak odborně nazývaných
"obchůzky," jsem nevycházel z údivu, kolik zvěře nejrůznějšího druhu našlo společně se mnou úkryt před světem. Že to byl úkryt pouze dočasný, jsem netušil já ani hejna pestrobarevnýách bažantů. Nemít tuhle vzácnou příležitost, nikdy bych si neuvědomil důležitou moudrost: "Nikdy nejsi sám a to ani tehdy, když jsi sám."
Spojila jsi v sobě mimořádně pečlivý pohled na svět s poetikou všedního života a celé to velmi uklidňuje, budí úctu a respekt :o)*
hana kupčíková, Oldjerry, synáček, Diana, Háber, Janina6, Robinia -
Děkuji Vám za milé zastavení a hřejivá slova. Mám radost, že Vás moje pozorování přírody na stanicích autobusů MHD zaujala :-)))
Taková setkání s přírodou ve městě , někdy i velice náhodná, jsou pro mě obrovským zážitkem a často impulsem k dalšímu pátrání po tajemstvích přírody, je to něco co mi přináší velikou radost, o kterou se ráda s Vámi podělím.
Posílám pozdrav s přáním krásného večera :-)))
Když čtu cokoliv od tebe, vytanou mi na mysli verše Jana Čarka:
"Jen mít oči k vidění!
Vidět to, co jiný z lidi
nevidí a neuvidí....." ****
Jsem, Janinko, moc rád, že tu jsi… že se (za mnohé z nás) dokážeš dívat a naslouchat... Můžeme díky Tobě prožívat naprosto obyčejné věci tak, jak bychom asi nikdy neuměli… *
Jako vždy vynikající postřehy a právem neobyčejná klika na takové abnormality.
hana kupčíková
10. 02. 2009
dadíková, avox, Zuzulínka - děkuji za milé zastavení, slova i tipy. Posílám pozdrav
Zuzulínko, díky za krásného otakárka fenyklového. Zdá se to neuvěřitelné, ale občas i rušnou Prahou proletí vzácnější motýl - otakárci jsou teplomilnější, vyskytují se ve stepních oblastech a Praha byla původně stepí a leckde zůstávají i přes zástavbu ostrůvky stepní vegetace. Někdy stačí jižně orientovaný svah s porostem keřů, zejména trnek, pro otakárka ovocného a otakárek fenyklový vyhledává také výslunná místa s okoličnatými rostlinami (fenykl, mrkev, kopr a další)
posílám Ti jednoho
zvláštní jak se na tomhle světě, uprostřed šedi...dokáže jen tak proletět krása*
Marcelko, díky za milé zastavení i odezvu, čekání se tak stává příjemnější. Zdravím :-)))
Marcela.K.
10. 02. 2009
Norsko1, díky za milé zastavení, myslím, že i u nás bude brzy volat :-))) Posílám pozdrav