Divoženka

Divoká

-nespoutaná-

ohněm přikrášlená

slečna,

divoženka

deštěm promáčená.

Úsměv,

co dává tušit

zlomyslnost.

Svět leží jí u nohou

bosých,

hrajících si na nevinnost...

Svedena

vůlí žít...

Svobodná

jak luční kvítek,

nádherná...

Malinami

zbarvenými

rtíky

se směje kapkám raní rosy,

co zmáčely jí cípy

rozevlátých šatů...

-Tančí-

pro potrhanou záclonu

mlhy,

ve vlasech kopretinu,

-loučí-

se se s stříbrnou lunou,

co odchází,

už je nekdě v dáli...

jen její obrys ještě chvíli

bude dlít na jasné obloze...