Tak ponoř se a nech se vést...

Tak ponoř se a nech se vést…

Skláníš se nad svým snem

            nečeká tě nic vábného

        nechceš se vrátit na zem

    pro věcnost světa

                            všedně krutého…

…když zažíváš tu krásu z výšky…

          … zakroužit tak s křídly ibisů

                         cítit jak chvějí se jim…

…zachumlat se do sněhových závějí

        pohrát si s koťaty irbisů

              nevnímat jak rozpouští se

                         na jejich srsti vločky…  

…vychutnat si poklidnou hladinu

         a pak se řítit tříští vodopádu

                   cítit tu hloubku

           tu její blízkost nenávratně

s hučením nitra dychtit po onom spádu…

…se stéblami začít tančit po nedohledné louce

        na honěnou si

s věčným dechem země

      hrát

         s ním do něžných neviditelných dlaní

    s úsměvem věčnosti

                           časný úsvit brát…

    …z mraků na další poskakovat

                po sedmibarevné se sklouznout

 a třeba přímo do ráje…

…do bezesných snů

       toulavých pocitů nocí

           nekonečných vnímání zážitků

  nespoutaných myšlenkových pochodů

                    pohasínajících věčných hvězd…

Tak ponoř se

     vyber si jednu z cest

             a nech se duší, myslí

                               touhami, sny

                                                 múzou

                       a čímkoli chceš…

                                         …jen lehce vést…