Lásko,

Lásko,

prorostlas do mého srdce,

kořeny ho pevně svíráš,

živíš se mými slzami...

Snad je to platba za létání?

Cítíš, necítíš, vysmíváš se?

Tomu, že mám červený nos,

a na hlavě šaškovskou čepici?

Já vím, tys mě nenutila,

něžnými doteky hladila,

objímala pevnýma rukama

a mlčela....

Vždyť jsi mi nic neslíbila.

To já sama dělám vše pro pobavení,

moje, tvoje, jeho?

Lásko,

už tě nehledám, už tě nechci,

jen v tebe stále věřím.

Věřím v tvé zapomínání chyb,

věřím v tvou stálou touhu,

věřím v mosty, ruce, čtyřlístky,

......