Projížďka

                                                   Projížďka        

     Červené tlačítko na ovladači se zablesklo pod dopadajícími slunečními paprsky a já ho s příjemným cvaknutím zatlačil do dálkového ovladače. Vrata se dala okamžitě s jemným skřípotem do pohybu. Řetězy očko po očku vytahovaly kovové lamely. Kousek po kousku se začala odhalovat neuvěřitelná nádhera. Medailově stříbrná záře se začala zpod lamelových plátů drát ven a odsouvala sluneční svit na druhou kolej. Lamely náhle zapraskaly a zůstaly nehybné. 
     Garážová vrata byla dokořán. Mé oči ještě chvíli přivykaly ostré záři naleštěného laku. Pomalu jsem ten skvost začal obcházet. Od podlahy se na mě smála perfektně tvarovaná litá kola. Došel jsem až ke dveřím, vzal za kliku a otočil. Mechanismus skrytý ve dveřích se dal do pohybu a já přitáhl. Dveře se otevřely. Ladně jsem vklouzl dovnitř a zabořil se do koženého sedadla. Dveře jemně zaklaply. Pevně jsem sevřel volant a naplno nasál vzduch interiéru.

     V předzvěsti budoucích okamžiků mi přeběhl mráz po zádech. S jemností urologa jsem strčil klíč do zapalování a otočil. Jemný dotek plynového pedálu vyhnal ručičky budíků do maximálních poloh. Řadící pákou ve tvaru lebky jsem tam vrazil jedničku a podlaha pode mnou začala ubíhat. Jaguár vyjel z garáže a pokračoval po příjezdové cestě k silnici. Mezitím, co se vrata od garáže zavřela, zastavil u okraje silnice.

     Všude byl klid. Obzory vlevo i vpravo zely prázdnotou. Motor si broukal jako šelma před útokem. Spadané listí na silnici ještě netušilo, že za malou chvíli bude poletovat ve vzdušných vírech, které vytvoří divoká šelma, kterou jsem ještě držel pod kontrolou. Dost bylo čekání. TEĎ…! DUPL jsem do pedálů a.… Z ničeho nic na mě spadl Concord.