Záhada

Záhada

...........a teď mé oči směřují proti sobě, ale nic nevidí.

     Abych Vám to vysvětlil. Tedy, pokusím se o to. Byla to klasická cesta, kterou čas od času jezdím se svým kamionem. Krásná silnice, okolo samej les a široko daleko žádní policajti. Nic neobvyklýho. Pár sraženejch srnek a několik obyčejnejch stopařů vod bláta, když jsem projel vokolo nich. Prostě nuda. Rádio na plný pecky a jeden hit za druhým. Kouřím jedno cigáro za druhým a v kabině už je slušná mlha. Každou chvíli mi nějaká masařka udělá na čelním skle ňákej vobrázek a já si představuju, co asi zobrazuje. Když to zanalizuju, tak to prostě sjedu stěračem a jede se dál.

     A hele, odpočívadlo.
     Na chvilku zastavím a protáhnu se. Vobejdu kamion a omrknu technický stav mýho miláčka. Náklad v pohodě a z podvozku se na mě směje rezerva, prostě pohoda.
     A hele, kadibudka.
     To je tady nová, protože naposledy tady tenhle výkřik techniky nebyl. No tak to se na to musím mrknout. Vypadá dobře zachovale a čistě. Tak do toho teda jdu. Vlezu do kadibudky a loučím se s obědem. Pohoda. Cítím se skvěle, tak nějak lehce, až nepřítomně. A taky že jo. Najednou se mi zamlžilo před očima a já se cítil jako duch. 
     Co se to se mnou děje? přemýšlím. Najednou jsem to zase já, ale místo abych seděl v kadibudce ležím teď na jakýmsi studeným stole a ruce i nohy mi něco drží. Kde se tady vzal stůl? ptám se sám sebe, protože tady nikdo jinej není. A proč jsem sakra nahej? To je divný. Cítim se zmatenějc, než obvykle. Najednou se nade mnou objevuje něco zelenýho a hnusnýho. 

    "Hele kámo, kde to jsem a co tady dělám? A kdo seš ty a proč seš tak zelenej? Není ti blbě?" ptám se toho zelenýho. Ten mi neodpoví ani slovo a jenom zahejbá nějakýma tykadlama co má na hlavě. 
    "Hele je mi kláda, kde mám svoje montérky?" ptám se, ale ten zelenej zase nic. Pak zmizí a za chvíli se objevuje s ňákým vrtákem, kterej mi vráží do kolena a vrtá skrz. 
    "Ty kurvo, to bolí!!!" řvu na něj, ale von na mě sere. 
    "Tohle ti nedaruju hajzle," plivu po něm. Furt na mě sere a do žíly mi vráží jakousi koňskou dávku nějakýho zelenýho slizu. Jak mě bylo na omdlení, tak se najednou cejtim docela fajn. Ale to koleno bolí jako svině. Myslim, že by pro mě bylo lepší, kdybych byl raděj v bezvědomí. Naráz se z druhý strany vobjevuje další zelenej a ňákym nožem mi řeže do břicha. Kurva to je bolest. Tahá ze mě střeva a skládá je do náký flašky. 
     Najednou se vobjevuje třetí zelenej a nákym vysavačem mi vysál levý voko. Pak ho pravým vokem zahlídnu, jak mý levý voko nese ve flašce kamsi do hajzlu. 
    "To je moje voko ty svině," řvu za ním z plnej plic. Teda z plný plíce. Tu druhou mi právě vodřezává ten druhej zelenej zmrd. Je to divný. To koleno mě furt bolí jako blázen, ale vidim, že ten první zelenej drží moji nohu a dírou v koleni ji věší na protější zeď. 

     Já se z toho zblázním. Nebo asi ne. Ten třetí zelenej mi totiž právě uchem vytahuje mozek. Mám dojem, že jsem se posral. Určitě jsem se posral. Cítim děsnej smrad a rozhodně to nebudou ty mandle, co právě vodnášej. A ten první zelenej mi právě dělá nějakejma kleštěma manikůru a moje nehtíky si skládá do jakýhosi alba. 
     A zbylí dva zelení ze mě vytrhávaj moji hezkou páteř i s nervama. Ale sakra, mám takovej dojem, že ta zelená sračka co mi na začátku píchli, už přestává fungovat, protože se začínám nějak vytrácet. Ještě naposled sleduju tu řadu flašek ve kterejch jsou všechny mý součástky. Do hajzlu to je dneska den.
...........a teď mé oči směřují proti sobě, ale nic nevidí.

Policejní hlášení:
     "Nalezený kamion nebyl nijak poškozen a náklad byl rovněž kompletní. Řidiče se doposud nepodařilo vypátrat. Jeho stopy končí na kraji odpočívadla, kde byl nalezen čtyřhranný otisk."