Předmluva: je únavné mluvit a psát o těch pijavicích

flaušoví darmožrouti

Počátkem týdne jsme měli nevzácnou příležitost sledovat prudký výron sociálně demokratických potentátů. Stačilo zmáčknout kterýkoli knoflík rádia, televize nebo internetu a hned se z nich hrnuli prominenti pseudosociální politické tlupy a dělali bu bu bu na všechny, kdo to nestačili honem vypnout. Oni jsou směšní vždycky, zvláště jejich kakaový šéf Paroubek, míša kulička Škromach, křiklavý chazar Rath a krsek Zaorálek – ten poslední vlastně ani ne, protože ten je vždy odporný svou přemoudřelostí a vřískavými glosami k čemukoli.
A čím to byli tentokráte takzvaní socialisté směšnější než bývají obvykle? Tím , že si všichni nechali ušít (vypadalo to, že u jednoho krejčího) flaušové kabátce a vyrukovali v nich jako několikarčata.
Flaušový převlečník to je dneska ukrutánská móda. Každý podnikatel i „podnikatel“ musí mít tmavý flaušový plášť ke kotníkům, aby se předvedl a odlišil od ostatních. Jak známo národ se ještě stále obléká do nestylových syntetik převážně šustivých čínských a vietnamských vypolstrovaných bund.
Nuže, stylem oblékání (utajenými prachy na kontech už mnohem déle) se nám tu promenáduje nové panstvo.O to hůře, že se snaží ošulit obyčejného člověka z ulice, který tam vrávorá v životní nuzotě nebo nanejvýše polonuzotě, že jsou tu pro něj, že mu snesou všechno, co by rád, že jsou socialisty a výsostnými demokraty a ušlechtilé konání pro společnost je jejich zálibou. Přitom je to do posledního z nich klika kariéristů, kteří mají předstírání a neregulované mystifikace za nejsnazší cestu nahoru ke žlabům a pobytu u nich. Nic, naprosto nic jiného, je nezajímá.
Často přemítám nad tím, že ještě pořád část „pracujících“ jim ty jejich lži schlamstne. Do jisté míry je to tím, že mocenští konkurenti Paroubka a jeho poskoků nejsou o nic lepší. Člověk zdola nemá z čeho vybírat A slovo „sociální“ je stále ještě ve všech svých podobách magické.
Propracoval jsem mnoho let svého života jako dělník v tvrdých podmínkách (vysoké pece, ocelárny, hutní montážní podnik, lokomotivní depo,výrobně montážní družstva). Proto vím naprosto přesně, že každý, kdo zažil dělnická pracoviště,musí řeči sociálně-demokratických nabubřelců (i těch druhých) pokládat za obyčejné dřísty. Každý z nich by na jakémkoli pracovišti, kde se pracuje fyzicky, nepřežil ani týden. Někam by spadl, něco si zhmoždil nebo polámal a v neposlední řadě by určitě dostal od tamních obyčejných pracantů přes držku. Představa, že by někdo z nich pracoval, že by vůbec byl schopen pracovat (!) je science fiction. (Už při letmém pohledu na bývalého vysokého činitele pražských státních hospod musí každému dojít, že ten člověk, co umí jenom nafoukaně tlachat, by neuměl ani pivo natočit.)
Ano, přímo antracitovým humorem bylo rojení naparáděných darmožroutů z ČSSD tento týden. Život je jiný, než se oni snaží nalhat všem prosťáčkům. Musíme pracovat na tom, aby jim to došlo a konečně už někam zalezli. A taky, aby to došlo lidem, co o nich ještě mají iluze.

16.2.2009

---