...starspotting...

měl by ses dát –bratříčku- trošku dohromady.

za pár dní přijde déšť a rozmočí Ti všechny hrady

a podhradí, smyje erby a tunely zahladí

zpět do roviny písku.

prý jen podle pouhého stisku dlaně, poznáš dobrého člověka…

celou noc vzdychals do polštáře a povlak už vzdechy skoro přetékal.

a ráno na záchodě slyšels oknem do světlíku,

jak sousedé zas trápí svého malého člověka,

kam a jak hluboko mu vrážejí píku, co mu pak odkud  a jak moc vytéká..

kdosi vysypal před úsvitem na město tanker kokainu, a ptáci naráželi zobáky do cedulí

a prodavačky zapomněly šidit a sousedka hned rachotila se seniláckým vozíkem po schodech,

že tu úrodu musí honem sklidit.

a Ty sis dal čaj z motýlích křídel a sladils benzínem

a hodiny tikaly a kokain tál na špiritus a pes na procházce roztrhal svou starou paní

a zemřel na předávkování a byl nevinen.

zpíval sis ve sprše a z kohoutku do odpadu tekli mořští hadi a otírali se Ti o palce

a opět minut později přijela sanitka z Bohdalce a odvezla si to utrápené dítě

a saniťák zbil jeho otce do krve a přijde o práci.

a ptáci se válí po chodnících

a kouřit nad čajem s benzínem se nemá, jak by Ti řekla žena, kdybys nějakou měl…

odborový svaz trpaslíků z elektriky vyhlásil stávku a doma nic nesvítí,

zapálils svíčku a špinavou cizí nití si sešíváš košile z opadané kůže…

můžeš takhle žít? vážně můžeš?

asi se nikdy nepoučíš..

vyprávěl jsem poloznámé slečně pohádku o figurce z vrcholu dortu a dvanácté hvězdě,

někdy po druhé hodině ráno, hned potom, co bylo odehráno drobné utkání

v metaforách…

vyhráls? vyhrála ona. ale určitě se jí pak lépe spalo.

dobře, dobře… to vážně není málo.

drž se můj bratříčku,  drž, vítr už se pomalu zvedá...

od jihu přichází nářek a Ty ještě pořád něco hledáš

a  čas zatím utíká a to je škoda.

možná bych Ti ale už  mohl říct, že hrady jsou sice jen z písku...

ale déšť…

                        to je taky jenom voda…