Nevím...

.

Moc dobře napsané o strachu a výzvách jeho ozvěn.

Jo a pan spisovatel i s manželkou Alenou mě pak pozval na večeři do hotelu na náměstí a já si vybírala to nejlevnější jídlo, abych ho jako moc nestála...a to byla palačinka s tvarohem :-)) dodnes si to pamatuju. Kdybych si dala něco jinýho, asi bych to už nevěděla... já totiž palačinky nemám vůbec ráda :-))

Jsi moje moře klidný....................On je moje moře klidný ..v mé představě je prostě kliďas :-) jen když ho rozčeří.......rozčeří ho můj strach = moje výmysly, moje ,,šplouchání na maják" hladina vlny žene...hladina patří sem :-) k pevnému pobřeží Edvine, těžko se mi vysvětlují moje básně, protože jsou o mně a i bez vysvětlivek na sebe, myslím, vyzrazuji až tak dost :-) Já bych s recitací problém neměla :-) vím, kde udělat pauzu, kde se nadechnout a "jet"... naučil mě to můj učitel češtiny, recitovala jsem v době studií vlastně celé čtyři roky. Největší trému jsem měla, když jsem recitovala před spisovatelem Eduardem Petiškou, který k nám přijel na besedu jeho básně. Zažila jsem totiž ten příšerný pocit, kdy studentky gymnazia recitovaly mne) tehdy studentku zdravotní školy) a vůbec netušily co jsem to napsala :-))

Strach, který dominuje vše - náš každý krok, každou myšlenku, každý pohyb, ve dne i v noci. Strach z Neznámého, jež na nás za každým rohem číhá. Kafkofsky chmurně laděná báseň. A přednáší se špatně. Přečetl jsem si ji nahlas hned několikanásobně. Asi není, navzdory tvrzení autorky, určená ke hlasitému recitování. Jen si, prosím, zkus přednést nahlas, a tak, aby z recitovaného byla zřejmá souvislost mezi myšlenami jednotlivých řádků, tohle: jen když ho rozčeří hladina vlny žene Kam patří slovo "hladina"? Ke slovesu "rozčeří", nebo k "vlny žene"? Nevychází mi ani jedno, ani druhé. Podobně je tomu ve všech verších. Ale asi ponecháváš, jak tak často, čtenáři volnost si to představit dle své vlastní fantazie. Tím kladeš na recitujícího značné nároky. No a? Poezie nemusí být jednoduchá jako dětská říkánka. Líbí. děd Ed :-)

Strach je jedna z těch 'nemocí', které si nosíme v sobě, uvnitř; ale startuje se zvenčí. Ze Tvé básně je vidět, že naštěstí dá zvenčí i uchlácholit :-) Tip

hezké, moc a taky nevím ...

Ted sem tak uvažoval: ve druhé storfě "Jsi moje moře klidný" tak místo toho bych dal: "Jsi moje moře, klid" myslím, že by to získalo víc dynamičnosti a dílo by chytilo rytmus. Promiň, už ti do toho nebudu kecat. Jen mě to tak napadlo. :) hmm... promiň ...snad jsem neurazil. :D

Dobrá a milá vec.* Strach sa mi nepáči, zato veľké oči áno.

Jeden z mála dobrých vázaných veršů, který jsem poslední dobou četl. Moc se mi líbí a máš pravdu - musí se číst pomalu. Ani po několikátém přečtení neztrácí barvu. Povedené dílko. ***T***

vítr co trhá vodu ten taky nemá stín To je moc hezký obraz! *

nazev nebyl az tak spatny, jen jsem mel chut te trochu polechtat.-))

Naopak...Nevím ;-) To byl hloupej název...co ? :-))

ty snad víš všechno:-)) /*

Holt musíš být aktivnejší ;-)

já vím, že to tak má být :) ale to nic nemění na tom, že mě to v tom pasivním projevu dělá menší potíže :)

...má to tak být...nesmíš číst tak rychle...a nejlépe je si představit recitátorku a její hlas...nebo tak nějak podobně ;-)

není to špatné. i když mi místy dělal problém ten slovosled. ale asi to tak má být :)