podzim v Barceloně

Vzduch protkán solí

odrazem hlasu vln

co píšou do skal

v přístavním stínu

a rybář splétající sítě

vzhlíží k jitru

Na Ramble změt těl

katalánka

co svolává mládence

na chvilku

projít její  zahradu

svádí a jen kruhy

kruhy očních jamek

ti  prozradí zář

jak lesk hvězd nad Montjuic

tady každý den je snem

a noc dnem beze snů

každá krásnějsí

půlnoc v šeru katedrály

tón sblížení nových milenců

Pedredou oblou  umění  kontur

Sagradou stvořenou v nebeské utopii

dojdeš v údivu v parku Guell

tam kráčíš taje dechu nad Barcou

Mnoho slastí  

po tvém boku

rozkoš ta jen kvete

na Katalánském náměstí indiáni pějí

pečených kaštanů vůně

všude se nese

Podzim praví a květy stírá

na Ciutadelle louky osiřelé

listí rudne a žlutou barvou sténá

tady listopad

milým zlodějem se stal