Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLyrická
18. 02. 2009
8
10
1580
Autor
JiKo
Zakopaní indiáni ve svých pončech
v poklidu kouří dýmky z komínů
jen málo je vidět
jak si nebe promítá elektrické jiskry
a překračuje tak zákaz dotýkání
Sázíme do země žebřík
zatím stojí vratce
opřen o nestálé mraky
a vítr nutí k objetí
Nesměle ochutnáváme první příčky
v poklidu kouří dýmky z komínů
jen málo je vidět
jak si nebe promítá elektrické jiskry
a překračuje tak zákaz dotýkání
Sázíme do země žebřík
zatím stojí vratce
opřen o nestálé mraky
a vítr nutí k objetí
Nesměle ochutnáváme první příčky
10 názorů
to36: to zrovna metafora není. něco jako počínajícnokrizostřednověkoidní metaforka bývalého fandy supermufa jsou ty první příčky.) jenže nesměle či směle, přírodě toť u pedele a taxe hledá virtuální psychoterapeut karel bůh a měnění se v čímdál větší hnusík se s kyselým xichtem pojímá coby stoupání po žebříku opí hitparády kamsi do thymolinově žářivé síně slávy z prospektu nadějenosných snoprodejců.
někdy ti to nevysvětlím.
celkem jo. Nejlepší, co jsem od tebe četl. Zbaveno velkohubosti a zbytečných pokusů o poezii, stává se dílo docela čtivým
hanaot: no jooo kurňa díky :-)
garth: ovce udám do druhého dílu :)) fosfor je náš kamarád
"a vítr nutí k obětí"
je to myšleno jako "oběť" ve významu "něco obětovat" nebo "objetí" jako "objímání?
V prvním případě by asi mělo být krátké i
v druhém "je" místo ě
jinak tip
Docela hezký. Připomíná mi to, jak si lidi vůbec neváží ohně jako svého pomocníka a raději ovce např. stříhají, než by si je poctivě opálili.