Brouci

Chybí mi tvoje slovo,

skoro tolik, abych to na sobě

musela nechat znát

Venku se mračí a  nikdo už nevěří,

že bude líp.

Nevím sice kdy to začalo,

ale myslím, že někdy v době,

kdy jsem se poprvé

lekla svých vlastních nohou,

všimla jsem si,

že pod nima občas umírají brouci

prostě si umřou

aniž bych o tom věděla,

aniž by mi dali možnost

litovat jich a poučit se….

A nebylo to jenom o nohách.

(mohl bys o tom vyprávět,

ale já vím,

nechce se ti.

A chápu tě.)

Promiň…