Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDNES
24. 02. 2009
12
17
2585
Autor
macecha
člověk si vůbec neuvědomuje, co se může stát....
vyšla jsem z domu
a přesto,
že je mi šedesát
narodila jsem se znovu
můj anděl strážný při mě stál
když šlápla jsem na druhý schod
pod tíhou sněhu padal strom
a jemně větvemi svými
pohladil mou tvář
jiskry vířících vloček sněhu
podobné drahokamům
rozprskly se jako svatozář
chvěla jsem se dlouho po tom
přemýšlejíc
zda není město naše prokleté
jakoby nestačilo neštěstí
jež potkalo před měsícem
dva malé chlapce
stromem zabité
až za hodnou chvíli
pochopila jsem
bylo to znamení
pro nás
pro všechny lidi,
že jsme smrtelní
vinní i nevinní
nevíme dne
ani hodiny
17 názorů
nairo, tak to můžeš mluvit o štěstí, ještě, že ho někdo nesrazil a nezranil ještě více..
...při takových situacích člověk opravdu neví co ví a kdy... * (malej si ,jen' (9let.)minulý týden vyrazil zuby na sjezdovce...přední..)
Robinie, věřím. To jsou opravdu otřesné zážitky, obzvláště, pokud se to týká dítěte. Fakt, člověk neví, co se mu v příští vteřině stane. Trochu mě to děsí. Ta bezmoc.
Už je to pěkných pár let, byli jsme s dětmi na dovolené v Turčianských Teplicích. Blížila se bouřka, zdvihal se vítr. Vraceli jsme se z výletu na kolech, nejstarší syn se najednou zastavil a otočil ke mně. Už už jsem ho pobízela, aby jel dál, když v tu chvíli před ním padla ohromná větev stromu. Kdyby se tenkrát nezastavil a neotočil, vjel by pravděpodobně přímo pod ní... a radši nedomýšlím, co se mohlo stát...
Diano, ještě teď se třesu.
Bylo to hrozné, ale přitom tak zvláštní. Ten pocit, jakoby mě někdo právě předtím, než ten strom přede mnou spadl, zastavil.Protože jsem se fakt zastavila,dívala se na větve toho stromu a přemýšlela jsem o tom, že si musím dát pozor, že vypadá nějak zvláštně. Bylo na něm mnoho sněhu a v malých sprškách padal dolů.
Možná ještě musím žít, když zemřeli všichni mí bratři, matka už by nikoho neměla.
vinní i nevinní
nevíme dne
ani hodiny
Strašné, když si tu situaci představím. Ale máš anděla strážného! ****
moorgaane- a měly pravdu- děkuji
Jiří - umíš udělat i smrt krásnou, jak to děláš?
Patří k životu, je to jasné, ale nikdo z nás
v tomto směru nepospíchá. Díky za pěkné veršíky,
uklidňují.
I smrt má právo k milování,
krok vznáší se tiše, lehce
neznáš, nevnímáš ji ani,
jak stuha vlaje na kolébce
Příště že prý řekne více,
dechem z úsměvu co vane
zamihotá plamen svíce
té smrti zamilované
to jsou souvislosti!? Člověku opravdu zůstává rozum stát. Ještě, že jsem věřící člověk, jinak bych si vůbec nevěděla rady se svými pocity.
Háber - prečítam si.
Norsko 1- myslíš, že až tak?
aleši- člověk fakt neví, co ho potká....
všem děkuji za komentář i tip
aleš-novák
24. 02. 2009
určite*tiež som niečo teraz znova také prežil:)-viď preskákaná cez dva pruhy:)*